Děkuju Univerzitě

5. prosince 2008 v 8:00 | mňau
Z jedné slavné Univerzity jsem si donesla celkem tři diplomy. Tím se nechci vytahovat, spíš jenom, že důvod k vděčnosti tady byl už dávno. Pro jistotu dodávám, že všechny byly z takzvaných pregraduálních programů a jejich množství svědčí spíš o tom, že jsem dlouho nevěděla (v některejch oblastech dosud nevím), co chci. Takže 10 let studií a nakonec teda ty diplomy v modrejch ruličkách doma v poličce.

Všechny obory patřily do něčeho jako sociální či humanitní vědy (sociální mi to přišlo vždycky, vědy nikdy) a všecky jsem studovala sice poctivě, ale tak na hraně nutného.

K slovutné Univerzitě - je skutečně slovutná a slavná - jsem lnula vášní, láskou a obdivem jenom na střední škole, kdy mi byla vzdálenou metou... A taky prvních pár dnů v prvním prváku. Pak už nikdy.

Nelíbilo se mi, jak se mění předpisy během studia. Jak je studium náročné na administrativu, organizaci a vyhovění byrokratickým předpisům a nenáročné na IQ, přípravu a vlastní uvažování. Jak po mě chtějí 18 tisíc za semestr navíc, když ho musím odchodit jen kvůli tomu, že se učitel rozhodl, že se mu o rok dřív nevejdu do semináře. A nejvíc, nejvíc mě - je to paradoxní - zároveň zachránilo i naštvalo, že na mý poslední životní státnice nedorazila předsedkyně zkušební komise, ani druhá vážená členka katedry, ale jen jeden asistent a dva doktorandi. Protože to bylo ráno a je nenapadlo, že se autem možná Praha neprosviští tak snadno.

Já vím, že se může stát. Jenže mi připadalo, že ta škola dělá všecko, všecko proto, aby studentům ukázala, že na ně kašle.

Od mých posledních státnic uběhl tak nějak skoro rok. A představte si, já si oné slovutné Univerzity začala vážit.

Já tam totiž začala pracovat. Nedělám nic důležitého. Ani učitele, ani nějakou klíčovou práci v zázemí. Ale najednou, najednou jsem si všimla, že ta Univerzita je podstatnou společenskou silou, dá-li se to tak říct. Prostě že vnímá, co je kolem ní, stará se o to, vyjadřuje se k tomu. Vyjadřuje se k tomu naléhavě a nenechá si od politiků, kteří mají vždycky skvělej nápad, jak akademiky zkrouhnout, jen tak bezevšeho diktovat.

Líbí se mi to. Až teď se mi ta stará Uni zalíbila. Je to frajerka. A ty lidi, co to říděj, nejsou žádní blbci, fakt. Jsou to chytrý lidi, kterým není jedno, co se děje. Já mám z toho takovou radost. Zpětně, ale přece, začnu být hrdá na to, že mám diplomy právě od nich. Přestože se mi u státnic nesešla zkušební komis : )
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama