Jsem šťastná, ale to neznamená, že nemám žádné problémy

8. prosince 2008 v 11:20 | mňau
Včera jsme s Mirkou pekly cukroví. Bylo to boží. Kdyby pečení cukroví vždycky znamenalo dobře si pokecat s kamarádkama, tak by mně to nepřišlo tak ujetý, jak mi to dosud přišlo.

Jedna věc mi vrtá hlavou. Proč si lidi myslej, že se mám úžasně, že se s Davidem nikdy nehádáme, že si žijeme radostně a bez problémů, jenom proto, že čekáme dítě?

Jako by to bylo poukázka na rozvahu, klid, samostatnost, sebevědomí, velkorysost... Není. Jestli si někdo myslí, že pak jde něco samo, tak to teda vás můžu ujistit, že nejde.

Před rokem jsem se vracela ráno v pět domů z mikulášské pařby a bylo mi dobře. Do deníku jsem si tenkrát napsala: Jsem šťastná, že ještě nejsem manželka, co vaří teplé večeře. Strašně se mi ten večer/noc/ráno líbil kvůli té volnosti. Nikdo mě nečekal, neměla jsem výčitky, že netrávím večer se svým milovaným, že není co k večeři ani k snídani, že... Prostě to byl život, jakej mě v tu chvíli napadl.

Teď je to všecko složitější. Vím, že bych nikdy nepotkala lepšího chlapa než Davida, vím, že jsem chtěla rodinu, děti víc, než co jiného. Ale přesto - ty kompromisy, to dohadování se, co a jak podnikneme, ty pocity - chci být s ním a zároveň chci taky něco sama... Je to drahý. Každý vztah, každý kompromis je drahý. Nic není zadarmo, ani když se máte rádi a rozhodnete se spolu být a žít celej život.

A ty lidi kolem - aspoň někteří - si fakt myslej, že jsme jen a jen vysmátí a neskutečně spokojení. Taková je asi představa o párech, co se dobrovolně, promyšleně a z lásky rozhodli mít dítě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama