Pozdě - ale přece - splněné přání

30. prosince 2008 v 15:00 | mňau
Dávno jsem zapomněla, že ho všichni měli. Jenom já ne.

Dávno jsem zapomněla, že něco takového existuje.

Dávno jsem zapomněla, že jsem si ho přála. Před lety.




Dostala jsem k Vánocům mončičáka.


Dávno jsem zapomněla - vlastně jsem si toho asi nikdy nevšimla - jaká je to ošklivá hračka. Má to lidský obličej, lidské ruce, aby si mohlo zasunout palec do pusy, jinak je to celé chlupaté jako zvířátko a dokonce to má dlouhý ocas. Tenhle můj exemplář má ještě zimní svetr a kulicha. A ve vší své ošklivosti je to roztomiloučká hračka.


Dárek je od Kasaře, ale předávala mi ho Máca.

"Já ti musím něco dát, je to od Kasaře. Já ho 14 dnů přesvědčovala, ať ti ho nedává."
"Rozbalit ho musíš až pod stromečkem."
"No snad to přežiješ. Míla loni od Kasaře dostala Chov ovcí."

Samozřejmě jsem do Vánoc nevydržela (bylo by to asi 24 hodin čekání). Já byla napjatá, co mi to ten Kasák moh vymyslet za dárek, když k tomu Máca považovala za nutné říct takový úvod.

Čekala jsem leccos včetně Chovu ovcí, ale že se mi po letech splní jedno dětské přání, to fakt ne :)

Kasák je kouzelnej. Stejně jako většina jeho nápadů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama