diletance, diletantství, diletantismus

29. ledna 2009 v 21:57 | mňau
Eva byla tuhle smutná, že se všecko dělá tak diletantsky u nás. Teda u nich. U nás taky, ale z toho smutná nebyla : )

Já jsem vlastně smutná spíš, když se nic nedělá. Ať u nás nebo u nich.

Kdysi (ano, je to 10 let a víc) jsme s vlčaty rozřezali dveře, protože jsme potřebovali desku na improvizovanou kuchyňskou linku do klubovny. Vymyslela jsem to já, našli jsme mafl, nadšení z nás sálalo, sebrali jsme ze skladu jedny odložené dveře (určitě je nikdo nikdy na nic nebude potřebovat a určitě nikomu nepatří) a hurá, začali jsme kutit.



Nenapadlo mě, že dveře bývají uvnitř dutý. Takže jsme je rozřezali a zjistili, že nám jsou na nic.

Postupně z toho začal být průšvih. Telefonát od šéfa skautského střediska, zjišťování, co a jak, já se dověděla, že jsme rozřezali cizí dveře, drahý dveře, dveře, který se zrovna měly instalovat někam...

Průšvih jak blázen, shánění dveří, omlouvání se, že jsme zpackali, co se dalo (hlavně já to zpackala, já byla vedoucí, dokonce asi plnoletá už).

Pocity všelijaký, ale ve výsledku ne tak zlý. Naučila jsem se, že stojí za to občas věci promyslet, občas se i přeptat, občas se ujistit a občas zchladit nadšení a počkat... Jedno ovšem nezapomenu. Když mi Akela pořádně vyčinil, tak nakonec řekl něco jako: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Já jsem rád, že se snažíte a zkoušíte si poradit, i když to někdy děláte trochu bezhlavě.

A mně připadá, že skoro vždycky je lepší udělat aspoň něco, třebaže v tom je kus diletantismu, než nedělat nic. V neziskovkách najedete málokdy ty nejlepší ve svém oboru. Každý se učí to svý za pochodu a věřím, že kus toho "diletantství" nebo "amatérismu" doháníme tím, že do toho dáváme všecko, co v nás je.

Vlastně mám dojem, že diletantismus není tolik to, že něco v oboru nevíme a neumíme... ale že ignorujeme, že někdo umí a ví líp. A že se takových lidí /knížek/ neptáme.

A proč to vlastně píšu? Vzpomínku na mládí jsem vyhrabala po návštěvě bývalého pracoviště. Leccos se tam pohnulo o pěknej kus dál. Už téměř máme mlaďošskej web, kterej byl léta jen velikým snem. Média nás milujou a štáby k nám jezděj natáčet reportáže každej den. A zrodil se bůk klab, čtenářský klub, kde se anglicky debatuje o literatuře, zatím má takovej trochu neofic blok http://mlp-librarybookclub.blogspot.com/

Tyhle skvělý změny k lepšímu vydupali ze země lidi, kteří svoji práci dělaj rádi a na 150 procent za podmínek, který jsou všecko jen ne ideální. Ne že by na těch věcech nebylo co zlepšovat. Ale je to asi tak tisíckrát lepší než to nic, který bylo předtím.A stejně chodí na jejich hlavu pořád nějaký více či méně neurvalý poznámky, že to "není dost dobrý". Často od lidí, který sami nemaj odvahu dělat něco nově, jinak, lépe.

Jak říká jeden marketingovej guru:

You don't get unboring for free. "Remarkable" costs time and money and effort, but most of all, remarkable costs a willingness to be wrong.


No a nějaké shrnutí na závěr: Evi, my odvážní diletanti budem myslím nakonec úspěšnější než mnozí váhaví profíci : ))
 


Komentáře

1 dond dond | 30. ledna 2009 v 9:05 | Reagovat

dile-tance jsou jako všecky jiný tance. Když se snažíš a baví tě to, pořád se na to dá koukat líp než na znuděný profesionální závodníky.

2 Eva Eva Eva Eva | 1. února 2009 v 22:49 | Reagovat

Máš pravdu, jako vždycky, mamino :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama