Březen 2009

policajta viděti, hrůzu míti

25. března 2009 v 18:16 | mňau

Šla jsem po sídlišti a uviděla policajta. Černá uniforma. Kožené rukavice. Prsty na bouchačce. Rychlá chůze, chvilkama poklus. Dlouhé pohledy do vchodů paneláku. Dlouhé pohledy do obličejů lidí.

Všude byl klid a mír. Bezdomovci chlastali krabicové šťávy. Kos zpíval. Auťáky parkovaly na chodníku. Paní vyšla z pekárny.

A já se rozhlížela, za jakou popelnici se schovám, až se začne střílet.

sdílení, sdílení

24. března 2009 v 15:07 | mňau
s nástupem na mateřskou jsem nastoupila cestu uvědomělé matky.

přihlásila jsem se do mateřského centra a chodím tam cvičit.

jenže se tam půl času cvičí a půl času kecá. tedy, sdílíme zkušenosti a pocity.

a já na to kecání... mně to nějak nejde. asi jsem stydlivá. nebo nejsem správná sdělná matka. nebo "to" (jako svůj požehnaný stav) neumím tak prožít. nebo tak popsat. nebo já nevím.

Co vaši muži? Jak to jde? Jak to snáší? Jak je donutíte žehlit?
Podle čeho sháníte oblečky?
Jak upravujete hnízdečko?
O čem si povídáte s miminkem?
Co masírování hráze?

Normálka.
Normálka.
Normálka.
Normálka.
Normálka.

Bez pár panáků bych to asi mohla probírat se ségrou nebo s Magdou. Nebo s Davidem. Ale s lidma, který vidím poprvý v životě, mi to nejde.

Cvičení a meditace jsou ale boží, to doporučuju. Na cvičitelku prej minule ta meditace tak zapůsobila, že se promenstruovala až do bot. No nekecám, to fakt říkala. Tak třeba příště tak zmedituju, až porodím.

A protože jsem služebně nejstarší břicho, mám začít jíst lněné semínko a pít maliník. Pak mímo vypadne samo, ani si nevšimneš. Tak ho kdyžtak někdo seberte.

bezúdržbový miminko

24. března 2009 v 14:51 | mňau
Dobré rady č. 1
Vy si to s tím miminem představujete jak Hurvínek válku! To už se pak jen tak někam nevypravíte. Rychle se sbalte a vyražte na pořádnej vejlet, dokud máte bezúdržbový miminko! Na Vysočinu si můžete zajet i s kočárem.

Dobré rady č. 2
Vy si to s tím břichem představujete nějak jednoduše. Teď už bys měla ležet na kanapi a nikam se nehnat. Nemůžete myslet jen na sebe a na to, že si ještě chcete vyrazit z kopejtka. Dyk máte pár týdnů do porodu.



...



Nakonec teda mě vystresovali ti i oni. Asi to dopadne tak, že na vejlet pojedem. Ale malej a do mapy si zapícháme špendlíky, kde všude můžem z trasy rychle vzít roha do porodnice.

zříkání (se) a smiřování (se)

23. března 2009 v 21:59 | mňau
Výzva dne, týdne, měsíce, roku, života.

Odvaha přijmout to, že možná NE-budu:
-
-
-
-
-

Chtěla jsem to vyjmenovat, ale nedá se.
Není to tak dávno, co jsem nějak zmákla přijmout, že třeba nikdy nepotkám skvělýho chlapa, nebudu mít děti, rodinu. (A až pak jsem ho potkala.)

Teď bych zas potřebovala, aby mě pořád netrápilo, že možná nebudu
- skvělá,
- úspěšná,
- ceněná a žádaná,
- dobře zaplacená
- PR manažerka... užitečné... organizace.

A taky možná nikdy nepostavím barák.
A nepodívám se do Patagonie.
A ne...

Byla jsem u zubaře

18. března 2009 v 16:23 | mňau
a vlastně to ani nebolelo, protože jsem dostala injekci. Ale nepříjemný to bylo děsně a ta půlhodina byla nekonečná. Navrch jsem měla dojem, že se mi hrabe hodně, hodně hluboko.

A tam, v tom zubařským křesle, mi došlo, že vlastně bolest bolí! A nepříjemnost nepříjemní! A že mý odhodlání "co nejpřirozenější porod a žádný zbytečný medikamenty a lékařský zásahy" utrpí s první kontrakcí. Že vůbec nejsem tak statečná, jak se mi zdálo při čtení různých chytrých knížek.

Dneska mi došlo, že pravděpodobně rozrazím dveře porodnice s výkřikem-prosbou-výhrůžkou

EPIDURÁL NEBO ŽIVOT!

Neumym englicky

18. března 2009 v 16:15 | mňau
Dneska se na mě na Václaváku nějakej chlap ptal, jestli umím anglicky. Já řekla, že trochu jo. Myslela jsem, že chce vědět, kudy se jde k orloji.

Co takhle kafe?
Ne, sorry, nechci.
Tak víno nebo tak něco?
No, sorry, I am pregnant, I can´t drink...
Ha, a co teda disko?

...
Seš blbej nebo co?

Já nechci nikomu zdůvodňovat "proč ne". Ale - prosté "nechci" - je nějak strašně málo asi. Fakt to nestačí. Obvykle je třeba vyskládat hafo různých důvodů. Já si myslela, že "pregnant" je silný kalibr a bude fungovat hned.

Minule jsem někomu vysvětlovala, že s ním nikam nejdu, protože mám boyfriend a big belly. Bylo mi trochu trapný, že jsem si nemohla vzpomenout, jak se to řekne líp. Ale chlápek to hned pochopil.

Teď jsem si sice vzpoměla na "pregnant", ale... připadalo mi, že to asi znamená něco úplně jinýho, než jsem doufala.

Doma jsem to hned konzultovala se slovníkem. Fakt je, že těch významů to má zbytečně moc: bohatý, plný, plodný, naplněný, výstižný, představivý. Ale stejně.

Prosím vás, jak se anglicky řekne, "děkuji uctivě za nabídku, ale v žádném případě nemám zájem vás kamkoli doprovázet, přeji příjemný pobyt v Praze" s co nejmenším, ale dostačujícím počtem vulgarit?

zdravotnická zařízení

17. března 2009 v 13:27 | mňau
Příběh 1.:
Kdybych si měla vybrat porodnici podle toho, jakej dělá první dojem, Podolí bych si určitě nevybrala.
Registrační místnost je polepená hnusopapírama ze všech stran.
Provozní doba na webu nesouhlasí s provozní dobou vylepenou na dveřích. Takže je dost pravděpodobné, že budete muset přijít znovu.
V registrační místnosti vůbec nevíte, co dělat. Za neprůhledným sklem tušíte nějaké osoby. Ve skle je několikacentimetrový průzor, kterým se snažíte prokouknout, zda je tam někdo, kdo se vám bude věnovat.

Příběh 2.:
Několik let jsem měla praktického lékaře na Praze 5 a byla jsem tam spokojená. Ségra mi tam šla včera pro kartu, protože jsem se zaregistrovala jinde. A návštěva ji prej pobavila. Zvláště návleky na boty, kytky, obrazy, nástěnky a provizorní dřevěná zástěna mezi čekárnou a příjmovou místností, přes kterou je všechno slyšet. Taky doktor, kterej nějakému chlapíkovi rozmlouval zbroják: "Ale pane, přece nebudete nikoho střílet."

Příběh 3.:
Abych nemusela cestovat s anginou přes půl Prahy, našla jsem si doktora na Praze 4. Není tam provizorní zástěna, ale přesto je tam všechno slyšet:
"Dejte pokoj. Přece nebudete platit třicet korun za to, že jste ukázala zadek?!"
"Paní doktorka si bere dovolenou na pečení cukroví. Peče prej dokonce 12 vánoček."
"A zapněte se, matko!"

Je to všecko takové... moc lidové. Občas dveře bez klik. Prach. Rozsvícený betlémek. Stoletý sedací nábytek v čekárně. Informace různorodým písmem na různorodém papíře různorodě ožvejkaném. Umístěné lepicí páskou všude, kam ruka dosáhne.

Člověk se cítí tak trochu jako na návštěvě u chudé, ale laskavé babičky, kde je správné usmívat se, kývat, děkovat, neptat. Není to špatný. Občas se pobavíte, občas si můžete poklábosit, když máte chuť (vlastně i když nemáte), ale pořád je to něco trochu jiného, než by člověk od doktora čekal.

Srovnáváním různých zdravotnických zařízení jsem dospěla k závěru, že bych nejradši rodila u svýho zubaře. To je asi jedinej doktor, kterýmu věřím, že je doktor a né laskavá a chudá babička.

Revolucni trida

12. března 2009 v 23:25 | mňau
V Cesku se to jmenuje Nouzovy vychod, ale original nazev by byl lepsi.

Nou hepy end. Na dvojityho Jacka (Danielse).

Vsichni rikali, at na to nechodim, tak jsem na to sla.

Nelituju, i kdyz tam bylo dost hluchejch (dlouhejch) mist.

Nejhorsi / nebo nejlepsi, co ja vim / je:

ja to tak strasne chapu...




(jo a fakt je to hodne American Beauty)

O čem se bavíme na návštěvách

10. března 2009 v 17:17 | mňau
Původně jsem chtěla napsat, že se nám vyměnili přátelé. Ale nevyměnili se nám přátelé, i když mně přibyli nějací noví z mužovy strany. Vyměnila se témata. Ta stará už ani nepamatuju. Prostě normálka. Ta nová:

- kolik stál barák či byt a kolik ještě bude stát
- na jak dlouho je kdo zadlužen
- kde je v baráku a bytě "něco" špatně a bude se s tím muset "jiné něco" udělat
- jestli těhotenské chutě znamenají zvýšenou potřebu nějakého stopového prvku nebo jsou to prostě jenom bezdůvodné chutě
- jaktože se v těhotenství blbne, resp. když ne rovnou blbne, tak proč se tolik zapomínaj slova, věty, věci
- jednorázové vs. bavlněné pleny
- kvalita a jízdní vlastnosti kočárků
- jestli je dost růžových (modrých) oblečků a kolik znamená "dost"


...

Tulipány jsou pro Davida,

4. března 2009 v 11:36 | mňau
povídám taťkovi po úvodní puse. Přijel - taťka - po milonu let do Prahy a pozval mě na večeři. Z minuty na minutu jsem změnila plány, protože taťka v Praze je událost. (Taky vám rodiče nikdy nedaj vědět předem, že vás chtěj vidět? Nebo je to nešvar jen těch mejch?)

Tulipány jsou pro Davida, my totiž máme výročí.

A to jako... kolikátý?

První.

První jo? To bych neřek, že teprv...

...

Taky bych neřekla.