zříkání (se) a smiřování (se)

23. března 2009 v 21:59 | mňau
Výzva dne, týdne, měsíce, roku, života.

Odvaha přijmout to, že možná NE-budu:
-
-
-
-
-

Chtěla jsem to vyjmenovat, ale nedá se.
Není to tak dávno, co jsem nějak zmákla přijmout, že třeba nikdy nepotkám skvělýho chlapa, nebudu mít děti, rodinu. (A až pak jsem ho potkala.)

Teď bych zas potřebovala, aby mě pořád netrápilo, že možná nebudu
- skvělá,
- úspěšná,
- ceněná a žádaná,
- dobře zaplacená
- PR manažerka... užitečné... organizace.

A taky možná nikdy nepostavím barák.
A nepodívám se do Patagonie.
A ne...
 


Komentáře

1 Eva Eva Eva Eva | 24. března 2009 v 19:00 | Reagovat

Hm. Totiž: hm? Takhle externě u ničeho nevidím proč ne...

2 Rejka Rejka | 22. dubna 2009 v 10:56 | Reagovat

Jé, tak tohle moc dobře znám a periodicky se mi ten pocit vrací. Že JSEM a BUDU k ničemu v jakémkoliv směru či oboru. Že by to do nás dostala ta soutěživost a hra na výkon všude kolem? Že by nás naše okolí málo chválilo? Ale jsou taky mezidobí,kdy jsem se sebou docela spokojená :). Až ta nebudou bude to opravdu špatné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama