Mladší, pošlete (nás) starší někam

23. dubna 2009 v 14:31 | mňau
Rozhodla jsem se zkrátit si cestu na metro a svézt se jednu stanici autobusem. Břicho je líný, nohy jsou líný, na těch 400 metrů bych potřebovala aspoň pět pauz na vydejchání, říkala jsem si. To jsem ještě netušila, že tuhle cestu autobusem budu vydejchávat mnohem dýl.

Sotva se autobus rozjel, začaly se nést vzduchem výkřiky:

To jsou vaše děti?!
Čí jsou to děti?!
To nikdo nepustí maminku sednout?
Haranti zatracený, vstanete sakra?
Ono si to vozí zadky, je to čím dál horší s těma mladejma.
Tak vstanete nebo co?
To si máte říct, to si máte říct, ať vás pustěj!

Celej autobus hučel a hlučel.

Děti vyklidily sedačky v první třetině autobusu. Tím zcela zacpaly všechny uličky. A hučely a hlučely také:

Kráva, co mektá?!
To si nemůže říct?!
Si má říct, ne?!
Se máš jako furt rozhlížet, jestli nějaká lemra nenastoupila do autobusu?

A zbylá část autobusu do toho opakovala svoji mantru:

No tak sedněte si, sedněte si!
To si máte říct, ty děcka dneska, to je nevychovaný!
To je nebezpečný tohleto!
Hrozná bezohlednost, žádné vychování!

Na zastávce, kde jsem chtěla původně vystoupit, jsem si sedla. Neunesla jsem tu tíhu pohledů celýho autobusu. Teď už vím, měla jsem na všechny vypláznout jazyk a poslat je do hajzlu, ale místo toho jsem se na všechny omluvně usmála, poděkovala dětem, že mně uvolnily deset míst k sezení, a pak už jen koukala do země a styděla se za to, že:

sedím sama v prázdný třetině autobusu,
sedím, i když jsem sedět nechtěla,
jedu o tři stanice dál, než jsem chtěla, protože si netroufám bejt zase středem pozornosti,
někdo má potřebu mi říkat, že si musím říct,
někdo mě organizuje proti mý vůli a já na to přistoupím,
dětem se kvůli mně nadává za něco, za co já bych jim nikdy nenadávala...
 


Komentáře

1 Eva Eva Eva Eva | 23. dubna 2009 v 22:20 | Reagovat

A bude to horší;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama