Červenec 2009

Jazykový koutek

31. července 2009 v 12:21 | mňau
Asi přibude nová rubrika, a sice jazykový koutek.

Včera jsem si vařila nudle s mákem a dočetla jsem se:

"Díky speciálnímu obalu je mák chráněn před světlem a zaručuje dlouhodobou trvanlivost máku."

Šikovnej kluk, ten mák : )

A to máte ale pěkný dítě..., můžem se podívat?

30. července 2009 v 21:37 | mňau
A hele, nemá hlad? Asi jste jí dlouho nedala najíst, ne?

...

No ono je horko, to ona má asi žízeň!

...

Ježíš, aby se vám neudusila tou plínou!

...

No v tomhle chládku je chládek, neměla byste ji oblíknout?



Děkuju všem obdivovatelkám naší Julie za jejich péči o její zdraví a dobrou pohodu.

Když mě takhle sudičky-důchodkyně šikanujou u kočáru s usměvavým dítětem, co udělaj, až Julka ukáže svůj řev hysterák? Zavolaj sociálku?

smíšek

28. července 2009 v 13:28 | mňau
Julinka se na nás (na všechny) ráda směje. Ale dneska poprvé se zasmála nahlas. Jako když se rozcinká zvoneček to znělo : )

Někdy se mi zdá, že na světě nemá cenu nic, než radost. Mít ji nebo ji někomu udělat.

Mít radost, i když život vždycky radostný není. I když se nedějou jenom pěkné věci. Mít radost navzdory tomu. Nebo právě proto. Držet si radost v hrsti a nepouštět. Protože někdy může dlouho trvat, než přijde sama.

Pavouci se u mě maj moc dobře

20. července 2009 v 15:00 | mňau
Malí jsou krásný a nebojím se jich. Tak je nezabíjím.
Velký jsou ohavný a bojím se jich. Tak je nezabíjím.

Mexická chřipka

10. července 2009 v 6:20 | mňau
Obdivuju pražský magič a jeho umění utrácet peníze za blbosti. Jedna ukázková blbost visí na bilbordových plochách po celém městě. "Informujte se o Mexické chřipce a buďte v pohodě." Obrazová informace ukazuje, jak ruka ruku myje. Nakonec k sdělení s podpisem praha-prag-prague to není špatně vybraný námět.

Miluju rady typu "buďte v pohodě". To je podobně hodnotné jako třeba "bradavky při kojení nesmí bolet". Člověk má chuť se okamžitě bezbřeze rozčílit a řvát tak, aby to dolehlo až na Mafiánské náměstí: "A co když bolí, kurvaaa?! Informovat se?!?"

Kdyby sem gůgl zavedl nějakou začínající maminku: bradavky bolí, i když každá příručka tvrdí, že nesmí. Bradavky na příručky kašlou. Bolí, dokud si na novou práci nezvyknou, což trvá pár týdnů. Jak říká magič, "buďte v pohodě".

Chtěl bych zažít dobrodružný výlet!

7. července 2009 v 21:58 | mňau
Slézt tu stěnu, dole přebrodit řeku a pak tím pralesem vylézt nahoru na kopec!

Hmmm. Tak nespadni prosím tě.



Čertova stěna. Pekelně rychlá Vltava dole v údolí. A po čertech důležitá zpráva od desetiletého kluka směrem k skautům:

Děti pořád chtějí dobrodružství a aspoň některé ho stále hledají a vidí v přírodě. Takže jde o to, umět na jejich dobrodružné touhy odpovědět lépe, než to dovedou jejich rodiče. Hurá! : )

Neboj, ty nikoho nezajímáš,

6. července 2009 v 21:25 | mňau
řekl mi tuhle David.

Přihlásila jsem se na jeden díl tzv. Londýna v Praze, což jsou setkání se zajímavými lidmi s podtitulem Marketing, Design and Courage to Create.

Přihlásila jsem se a těšila se, ale těsně před jsem zpanikařila. Jenže David byl jako vždy tu, připraven podpořit mě v jakémkoli nápadu:


Já tam asi nemůžu. Nezvládnu snést kočár do přízemí.

No tak já ti ho prostě snesu ráno do sklepa a to jedno patro už zmákneš.

No tak jo. Akorát jak pojedu. Je to až v Holešovicích, to musím tady do metra, pak na Florenci přestoupit. Já se s tím kočárem bojím na eskalátor, to je nebezpečný.

Hele, ráno půjdou davy lidí. Vyhlídneš si nějakého kluka a poprosíš ho, každý ti rád pomůže.

On ten kočár je ale dost těžký, víš. Jako že bych ho stejně nemusela udržet na těch dlouhých schodech na Andělu.

To se neboj. Když přehodíš rukojeť, těžiště se posune a pak ho udržíš v pohodě jednou rukou.

Aha, tak to by asi šlo. Ale teď mě napadá, ona Julka to asi stejně nevydrží. Bude tam řvát a mně bude trapně a budu stejně muset pořád ven ji chodit konejšit.

Tak to zkusíš, a když to nepůjde, prostě se sbalíš a půjdeš s ní domů. Ale aspoň něco z toho mít budeš, ne?

No to nevím právě. Já se musím pořád na tu angličtinu soustředit, jinak nestíhám a nerozumím pořádně. A když začne mímo křičet, tak to se určitě soustředit nebudu. No ale hlavně nemám co na sebe. Všecko je mi buď malý anebo se v tom nedá kojit - a to víš, že tam budu muset kojit několikrát, když je to od desíti do čtyř.

Co třeba to červené triko? To je dobrý. ne? A hnědé kalhoty třeba.

No to teda nejde! To má obojí proužek, vůbec se to k sobě nehodí. Ani boty k tomu nemám. Vem si, že tam budou samý strašný manažerky, tak tam nemůžu jít jak strašidlo.

Tak toho se neboj, protože jak přijdeš někam s Julkou, tak vůbec nikoho nezajímáš. Stačí, aby byla sladěná Julinka, a já ti garantuju, že tebe, tvých proužků a tvých outdoor sandálů si nikdo ani nevšimne.

...

Měl pravdu ve všem. Jako vždycky.


Já vím, Evi. Svatý muž. : ))

Z porodnice III.

6. července 2009 v 21:04 | mňau
Byli tam všichni hrozně milí:

Á, to jsou krásná jména, to jste si hezky vybrali. (přijímací sál)

Jasně, udělejte si pohodlí, kdykoliv zazvoňte, budu hned tu. (studentka připravovatelka)

Mám tady úplně šikovnou maminečku, s tou to bude hračka. (porodní asistentka)

Ještě vás poprosím trošku, ano, bezvadně. (doktor anesteziolog)

No to je ale krásná princezna, jakpak se jmenuje? (dětská sestra)

Dobré ráno, cítíte se dobře, nic vám nechybí? (ženská doktorka)

To je ale šikovné miminko, takové čiperné děti máme na tomhle pokoji. (dětská doktorka)

Na večeři máte půl hodiny, panenko. Budu čekat na váš špinavý talíř do rána nebo jak si to jako představujete? (paní od nádobí)

Z porodnice II.

3. července 2009 v 23:25 | mňau
Kterej porod je nesnesitelnej?

...


Ten, kterej znáte nazpaměť, když odcházíte z porodnice.

Začalo to tak:

"Tak jaký jste to měla?"
"No, to víte, žádnej med."
"Já úplně děsný. Začalo to ráno, nejdřív jen tak nenápadně voda, pak jsme čekali, pak už jsme to nevydrželi, pak ...(15ti minutový výklad o autu, schodech, manželovi, epidurálu, doktorovi a nesnesitelném utrpení)... a už jsem tomu nevěřila, až pak konečně a to už jsem myslela, že umřu a že ta holka naše nikdy nevyleze. Šílený. Ať si ten můj to příště rodí sám. Jo a toho šití!"

A pak to šlo jak na běžícím pásu. Totéž povykládat:
- dědečkovi do telefonu,
- mámě do telefonu,
- ženské sestře v první směně,
- dětské sestře v první směně,
- tátovi do telefonu,
- bráchovi do telefonu,
- kamarádkám do telefonu,
- bráchovi, jeho ženě a jeho malým dětem při návštěvách,
- mámě a tátovi při návštěvách,
- střídající dětské sestře a střídající ženské sestře,
- paní, která sbírá talíře po večeři,
a nakonec naší nové spolubydlící.

Sdílet s paní pokoj o den déle, mohli mě vézt z jednoho zdravotnického zařízení do jiného.

stěhujeme se

2. července 2009 v 14:44 | mňau
a to znamená, že víme, kde máme věci, které nepotřebujeme, a nevíme, kde máme věci, které potřebujeme.

minulej tejden jsem sklízela bedny a pytle a teď je zase rozklízím.

zajímavé je, že jsem přitom rozsypala všecko, co rozsypat šlo. tak třeba

- dětskou krupičku "že jsem ji nevyhodila rovnou, stejně je hnusná"
- cukr "koho to napadlo, stěhovat plnou cukřenku?"
- prášek do myčky "že jsem... sakra! proč stěhujem prášek do myčky, když nemáme myčku?!"

Přála jsem si myčku, ale ten rozumnější z naší rodiny mi vysvětlil, že se nám do bytu nevejde. Tak mi asi koupil aspoň prášek, pro začátek. Ten je skladnější.