Září 2009

Odětěná svatba

30. září 2009 v 21:40 | mňau
Verunka nám pochválila svatbu, že byla taková bohatě "odětěná". Ona je šikovná na vymýšlení nových slov.

Nám se to taky líbilo.

Např. naše dítě odětilo letos už tři svatby. Absolvovalo v prvém půlroce svého života snad víc svateb, než já za svých prvních dvacet let.

Ale je to Julinky zásluha, že byla naše svatba na mrňouse tak bohatá. Kdybychom ji nebyli počali už v létě, asi bychom se vzali už loni na podzim a většina dětí, které nám to v Písku tak ozdobily, by ještě nebyla na světě.

Třeba Toník, Anežka, Matěj, Julinka...

Hádanka!

30. září 2009 v 21:32 | mňau
Co to je?

Dvě nohy růžové.
Dvě zelené.
Dvě žluté.
Zasouvací oči, které hrozně vržou.
Svítící klepeta, jedno rudé, jedno modré.

Odporné a nebezpečné monstrum???




Ne!




Hračka pro kojence!



(a to jedna z těch pěknějších)

Nenudíme se

29. září 2009 v 13:24 | mňau
S Davidem se jeden pobaví.

Minulý týden jsme vymýšleli, čím křtít knížku, když si pan křtitel nepřeje na ni cokoli lejt. A tak jsme vymysleli a do tiskové zprávy napsali "pokřtíme záplavou z hvězdiček" a pak si den před křtem lámali hlavu, jak takovou záplavu vyrobit.

Včera jsme zase do půlnoci vyráběli černou díru. Padly na to jedny silonky, jeden nový koš na prádlo, jeden dámský svetřík a hromada špendlíků.

Snad se bude černá díra a zakřivení silonkového časoprostoru dětem v sobotním pořadu Meteor líbit.

David: "Musím se zahanbením přiznat, že už jsem Meteor několik let neposlouchal."
Věra: "Musím s hrdostí oznámit, že Meteor uslyším v sobotu poprvé."

Kdo by to čekal?

25. září 2009 v 21:25 | mňau
já opravdu ne: na mým blogu příspěvek o politice. Ba dokonce o tom, koho budu volit. Takhle dlouho před volbama už skoro rozhodnutá... Jsem sama sobě zdrojem překvapení.


Až do letoška se mi to nestalo, a to už jsem oprávněný volič nějaký ten rok. Budu nejspíš volit KDU-ČSL.

Až letos jsem dospěla k závěru, že nemá cenu strkat hlasy jedné ze dvou velkých stran, protože plichta je na nic a rozhodující roli stejně sehrajou ti malí na ocásku.

Na městě jsem se jednou rozhodla pro Zelené, ale záhy toho litovala, protože hned zjančíkovali - tam už to zkoušet nebudu. (Jo, náš věčný starosta Jančík si postavil na Andělu mobilní kancelář. Nesedává tam teda, ale boudu tam má. Jmenuje se to Nomad-house.)

Z KDU navíc zmizel ten-co-mu-nemůžu-přijít-na-jméno Kalousek a přestěhoval se k sousedům. Sousedy tedy taky zkoušet nebudu.

A co je pozoruhodné, poprvé v životě se mi zalíbily nějaké předvolební billboardy. Samy o sobě by mě asi nepřesvědčily, ale k mojí letošní křesťansky orientované náladě se Dobrý den moc hodí.

Top 09 zkouší využít popularitu starého pána, ba dokonce přehoupnout ji v takový malý kultík osobnosti, ale to mi zrovna neimponuje. Hláška "My Češi máme vztah k právu jako holky v Perlovce k panenství," je asi vtipná a zaujala mě, ale o politické vizi nové politické strany to vypovídá zhruba stejně, jako panenství o českém právním řádu.

Oranžové slogany komentovat nemůžu, neb jsou pod úroveň a pod pás, takže si to nezaslouží.

Zato Dobrý den, ten mě potěší skoro vždycky, když ho vidím:

Dobrý den je, když jdeme na hřiště.
Dobrý den je, když si popovídáme.
Dobrý den je, když máme koho volit.

Prosté. Ale podepsala bych to. Líbí se mi. A dokonce bych mohla připsat vlastní.

Dobrý den je, když stojíte u pokladny v supermarketu míň jak 5 minut.
Dobrý den je, když se kočárek vejde do vstupních dveří městského úřadu.
Dobrý den je, když se ráno vzbudíte a napravo od vás zní pochrupávání a nalevo cumlání palečku.

Astronomie pokřtěna

24. září 2009 v 12:46 | mňau
Když jsme se seznámili (ne, není to zas tak dávno), David nosil v hlavě nápad udělat knížku o astronomii pro děti.

Když jsme si narodili Julku, knížka začala vznikat.

Když jsme odložili dovolenou, podařilo se knížku dokončit.

A když jsme se vzali, knížka slavně spatřila světlo světa.

Takže je to i moje knížka, ne?





děti, děti

21. září 2009 v 20:36 | mňau
Kolik plánujete dětí, zeptá se občas někdo.

David plánuje tři.

Já plánuju něco mezi jedním a mnoho.

Když je Julka šťastná a spokojená, tak je rodičovství radost. V těch chvílích mám pocit, že bych Davidovi rodila jedno dítě za druhým a všechny kariéry světa bych obětovala plození a výchově nových člověků.

Když je Julka neštastná a nespokojená, lépe řečeno, když Julka řve jak tur... tak s každou prořvanou pětiminutovkou klesá mé odhodlání se rozmnožovat níž a níž.

Tuhle jsme byli v ZOO bez zvířat. Jula tak řvala, že se všecka zvířátka zahrabala do podestýlky. Návštěvníky to naštvalo a žádali na pokladně vrácení vstupného. A my jen doufáme, že se ZOO nebude hojit na nás.

Jestli jo, tak ti to budem v pubertě strhávat z kapesného, panenko.

Rodičovství je tak uspokojivé,

20. září 2009 v 21:25 | mňau
když mimino po hodině řevu konečně usne...



(Pořád ještě se najdou lidi, kteří obdivně šeptají s pokývnutím směrem k Julce: "To je tak pohodové dítě - pláče vůbec někdy?" "Ano, pláče. Nepřejte si to slyšet.")

Předmanželská (slohový útvar úvaha)

7. září 2009 v 21:17 | mňau
Tuhle (no, je to víc jak rok zpátky) jsem měla slavnostní řeč o manželství a věrnosti na jedné svatbě. Vyžaduje notný kus drzosti hovořit o věcech, o kterých toho jeden zrovna moc neví, ale na svoji obhajobu říkám - "oni" to chtěli (a proto - dobře jim tak).

Jako kazatelka jsem se osvědčila, ale... jediný, co jsem si z vlastního kázání zapamatovala, je, že jestli manželství vydrží, je v rukou jen těch dvou.

To oni slibujou, že se nenechaj sbalit. Ne celej svět okolo slibuje, že se jeho/ji sbalit nepokusí.

To by totiž manželskej slib musel znít nějak takto:

Slibuji ti lásku, úctu a věrnost až do smrti, pokud ovšem náhodou nepotkám v následujících padesáti letech někoho, kdo se mi bude líbit víc než ty.

Vůbec nejstrašidelnější je, že to každý slibuje za sebe. Jakože ne "budu ti věrná, když i ty mi budeš věrnej", ale prostě ... slibuju, že budu, a nekladu si podmínky.

Sakra, tolik odpovědnosti... dobrovolně... naložit si na hrb? Zejtra bude asi hlídat David a já si někam půjdu užít svobody. Kázat si na vlastní svatbě, nejspíš bych sama sebe rozplakala.

(No, my se budeme brát před státem, tomu je naše manželská stálost a věrnost ukradená. A dobře tak, šak mu do toho nic není.)

Zákonitá manželka

7. září 2009 v 20:47 | mňau
Jestli to vyjde a ON řekne ANO, stane se z jedné nezákonné manželky zákonná. A z jedné nemanželské postele manželská.

Jedna paní překladatelka z francouzštiny je děsně tvořivá a nezná jen zákonné a nezákonné manželky, ale taktéž "zákonité manželky". To jsou asi ty, kterým se jeden nevyhne, i kdyby se třeba stavěl na hlavu.

Ta paní používá taky výborné slovo "dobroditelka".

...

A prohlašuji vaše manželsví s touto dobroditelkou za zákonitě uzavřené...



Někdy jo

6. září 2009 v 19:23 | mňau
Míšo
Mimísi
Miminko malá
Usměváčku usmívací
Povídalko naše
Holko
Stěžovatelko
Kamarádko
Beruško
Vzteklítko
Potvůrko
Koketo
Příšero
Broučku ubrečenej



Hanka: "A říkáte jí taky někdy jménem?"