Předmanželská (slohový útvar úvaha)

7. září 2009 v 21:17 | mňau
Tuhle (no, je to víc jak rok zpátky) jsem měla slavnostní řeč o manželství a věrnosti na jedné svatbě. Vyžaduje notný kus drzosti hovořit o věcech, o kterých toho jeden zrovna moc neví, ale na svoji obhajobu říkám - "oni" to chtěli (a proto - dobře jim tak).

Jako kazatelka jsem se osvědčila, ale... jediný, co jsem si z vlastního kázání zapamatovala, je, že jestli manželství vydrží, je v rukou jen těch dvou.

To oni slibujou, že se nenechaj sbalit. Ne celej svět okolo slibuje, že se jeho/ji sbalit nepokusí.

To by totiž manželskej slib musel znít nějak takto:

Slibuji ti lásku, úctu a věrnost až do smrti, pokud ovšem náhodou nepotkám v následujících padesáti letech někoho, kdo se mi bude líbit víc než ty.

Vůbec nejstrašidelnější je, že to každý slibuje za sebe. Jakože ne "budu ti věrná, když i ty mi budeš věrnej", ale prostě ... slibuju, že budu, a nekladu si podmínky.

Sakra, tolik odpovědnosti... dobrovolně... naložit si na hrb? Zejtra bude asi hlídat David a já si někam půjdu užít svobody. Kázat si na vlastní svatbě, nejspíš bych sama sebe rozplakala.

(No, my se budeme brát před státem, tomu je naše manželská stálost a věrnost ukradená. A dobře tak, šak mu do toho nic není.)
 


Komentáře

1 dond dond | Web | 7. září 2009 v 23:26 | Reagovat

Nu pagadi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama