Pro Davida,

9. října 2009 v 21:24 | mňau
aby nebyl smutnej, že nepíšu:

Dyk já ti to všecko povím doma, aspoň se nebudeš v práci zdržovat a přijdeš dřív domů.

Dyk víš, jak to je. Úsměvy, úsměvy, úsměvy, bečení, spaní, úsměvy, úsměvy, procházka, bečení, spaní, úsměvy, řev, řev, řev, spaní.

Dyk to už nikdo jinej porádně nečte, mě to nebaví psát pro tebe, s tebou si raděj povídám.

Dyk jo.

Dík.
 


Komentáře

1 Brčko Brčko | 10. října 2009 v 11:25 | Reagovat

Nškdy čtu i ty pro Davida...

2 Cecek Cecek | 10. října 2009 v 13:02 | Reagovat

Neeee, piš mě to teď Brčoun ukázala a moc se mi to líbí a taky to budu číst slibuju...

3 vena vena | 12. října 2009 v 9:23 | Reagovat

Dyk sem ti řikala, že to taky čtu:-)

4 Iva O. Iva O. | 12. října 2009 v 11:55 | Reagovat

No a co já, já snad nečtu a nepíšu?

5 St St | Web | 12. října 2009 v 13:20 | Reagovat

A zas vím, že Cecek žije. :)

6 mau mau | 12. října 2009 v 22:23 | Reagovat

Nazdár, Cecku! Ty žiješ, tyjo?
Ahoj Véňo, St, Ivo, Brčko, šak jo, já už zas píšu. To byla jen přechodná tvůrčí krise. Ale dělejte prosím vás záseky do dveří, když jdete kolem, ať se tu nebojím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama