Housle

9. listopadu 2009 v 21:38 | mňau
Rok nebo dva jsem hrál
a hrozil se těch chvílí,
já jsem vás proklínal
a vy jste se mi mstily
kvílením zoufalým z hlubiny nitra svého.
Však už vás zabalím do sukna zeleného.


Krásná básnička není ode mě, ale od... Uhodnete?

Moje housle taky hrozně kvílely a ne jen rok nebo dva, nýbrž celkem osm let. Nikdo to nemohl poslouchat. Rodiče mě posílali cvičit do sauny, ta byla nejlíp odizolovaná, nebo do kotelny, ta byla nejdál od obýváku. Jednou se narodila štěňata a byla i s fenou uložena do kotelny, aby jim nebylo v kotci chladno. A já jim tam chodila cvičit. Sotva jsem začla se stupnicemi, štěňata začla výt. Slepá stvořeníčka lezla po sobě, vyla jak o život, hledala záchranu u mámy. Vypadalo to, že by radši ven na mráz než zažívat takový uchobol.

Včera byl David na koncertě, já na něj čekala, ale nemusela jsem - dovedla jsem si představit, s čím se vrátí. Vlezl do dveří a smutnošťastně koukal.

Já bych chtěl umět na něco hrát.


Jsou to paradoxy. Pořád mě nutí vytáhnout housle, ale přitom vzdálenost mezi mým hraním a jeho hraním je zcela jistě mnohem větší než mezi jeho hraním a Bélou Fleckem. To mohu říct jistě, jakkoli je Béla génius a virtuos.

Dobře, neprodám je. Schovám je na hraní vnoučatům.
 


Komentáře

1 Iva O. Iva O. | 10. listopadu 2009 v 9:46 | Reagovat

No nevím,třeba Seifert? To sukno zelené tak zní do ucha.. A ted' pro Davida: my jsme tě v sobotu dobře poznali,jenomže jsme ti to v neděli v tom fofru zapomněli říct. Dokonce tě poslouchala babička vimperská, hned to volala Jirkovi a ten zas nám-:))

2 Eva Eva Eva Eva | 10. listopadu 2009 v 9:55 | Reagovat

Iva O. mě předběhla, Seifert jako vyšitej :-)

3 mau mau | 10. listopadu 2009 v 17:40 | Reagovat

Jasně, Iva i Eva vyhrávají celodenní hlídání Julinky. Gratulujeme!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama