Prosinec 2009

údiv nad světem

29. prosince 2009 v 12:29 | mňau
naše malá se často diví. nediví se všemu, protože leccos už zná, i když svět začala brát na vědomí teprv před pár měsíci. postýlka, bryndáček, chuť mrkve, to jsou známé věci. ale pořád se diví často. někdy jí to závidím. ten úžas. tu radost z všedních věcí.

na stejné úrovni údivu jsou různé věci. světýlka na vánočním stromečku, záře z pivovaru i záře z tetiných zrzavých vlasů. taky med v lahvi, protože se skvěle kutálí a je tedy nejlepší ze všech hraček. pak kočka, záhada nad záhady.

otevře maximálně oči. a otevře maximálně pusu. bradička spadne. a člověk slyší to neslyšné "no, páni!"

už jsem ani nevěděla, že se umím taky takhle celotělově divit. ale umím.

představte si povánoční tašku s papírovým odpadem. představte si obrovskou povánoční tašku s papírovým odpadem, kterou táhnete spolu s povánoční taškou s plastovým odpadem a s dítětem v kočáru. dojdete ke kontejneru a brada vám spadne až na klíční kost. Někdo nám ukrad kontejnery na tříděný odpad! Totální celotělový údiv, jen místo neslyšného "no, páni!" naprosto zřetelné "tyvole!"

radši bych žasla nad vánočním stromečkem nebo nad kočkou, ale co už. hlavně že to ještě vůbec umím...

Trouba jest doma!

22. prosince 2009 v 15:52 | mňau
Trouba, kterou jsme dostali k svatbe, je konecne doma a troubuje!
Presovac, (ktery jsme dostali k svatbe), presuje!
Spousta kavy a caje, (ktere jsme blablabla), je taktez na sklade.

Tak tedy, jak bylo slibeno, srdecne vas zveme na kafe, caj a buchtu. K tomu si muzeme prohlizet fotky ze svatby, aby radost byla uplna :)

Krasne Vanoce a ahoj v tomto ci pristim roce.

Střídání

18. prosince 2009 v 23:36 | mňau
Julinka s Davidem se na sebe celé dny strašně těší, ale někdy jim není dopřáno si se vzájemně užít. Jako třeba včera:

1700: Jula usíná
1730: David přichází z práce
18: David usíná
1810: Jula se budí
1930: Jula usíná
1945: David se budí
0045: David usíná
0245: Jula se budí
0250: David se budí
0530: Jula usíná
0530: David odchází do práce


Od třetí hodiny ranní do půl šesté jsme byli vzhůru všichni. Jula si hezky pohoukala v postýlce a my si hezky popovídali. Není nad to, když mají dospěláci každý den pár hodin pro sebe.

Začly jsme makat

16. prosince 2009 v 22:42 | mňau
Teda já začla makat, ale J. se toho chcačky nechcačky účastní. Začaly jsme s tím v říjnu a docela to zatím šlo, protože děláme z domova a když je potřeba něco probrat v širším kruhu, zveme si širší kruh k nám, domů.

Dnes ale začalo pravé peklo, protože jsme se musely zúčastnit hned tří schůzí a dvou vánočních večírků.

Mám z toho hlavu jak kýbl. Ne snad z obsahu schůzek, z toho, co jsem chtěla probrat nebo si vyposlechla, ale z toho cirkusu okolo.

Kočár nebo nosítko? Kombinézu nebo bundu a kalhoty? Čepičku! Náhradní oblečení pro případ nehody. Nezapomenout deku na zem. Přebalovací podložku. Plíny papírové, radši víc. Vlhčené ubrousky. Látkovou plínu. Bryndák. Hrníček s pitím. Hračky. Radši víc. Krabičku s křupkami. Skleničku s přesnídávkou. Skleničku s obědem. A lžičku. Nojo, propána, LŽIČKU!

K tomu notes, nejlíp i se zdrojem, a začít se pakovat ze dveří asi o dvacet minut dřív než normální lidi, protože ještě je třeba sejít tři patra, vybalit kočár z bedny, poskládat kočár, zapíchnout pojistku, zastrčit ucha, zamknout bednu, přidělat tašku, zvednout boudičku, přidělat nánožník, položit kolejničku na schody... Šly jsme na nízkopodlažní tramvaj, ale ujela nám před nosem, 20minutová rezerva nestačila.

Julinka vypadá po dnešním dni naprosto v pohodě. Spokojená, usměvavá. Já vypadám po dnešním dni naprosto na odpis. Ještě žiju. Ale je to taktak...

Sny, sny, sny

11. prosince 2009 v 21:57 | mňau
Taky už se vás někdy snažily sny vychovávat?

Mně se to stává. Upozorňují mě na různé předsudky nebo nedomyšlenosti, mění postoje, o kterých si myslím, že jsou hluboce ukotvené. Sen mě uvrhne do nějaké situace, v které si uvědomím, že věci jsou jinak, než jsem si myslela. A je to.


Byla jsem skorovedoucí dětského oddílu, ještě mi nebylo osmnáct, hrozně mě to bavilo a vymýšleli jsme skopičiny. Ty skopičiny často zaváněly úrazem nebo aspoň značnou nepohodou, ale to vím až teď. Tehdy mi přišlo, že mám všecko pod kontrolou a nemůže se vůbec nic stát. A pak se stalo. Ve snu. V tom snu jsem měla vlastní dítě a neobyčejně silně jsem cítila tu vazbu mezi sebou a ním. A taky strach, že se mu něco stane. A taky zoufalství, když se mu něco stalo. V tom snu bylo všecko skutečné - skutečná hrůza, lítost, bezmoc, strach. Bylo nesmírně úlevné se probudit a zjistit, že všecko je v pořádku. Ale tou zkušeností jako bych si prošla. Už jsem nebyla lehkomyslná vedoucí kupy dětí. Uvědomila jsem si, že každé jedno dítě je poklad, kterému se nesmí nic stát.

První výchovný sen, který si pamatuju, přišel v mých asi pěti letech. A zatím poslední včera. Nevím ovšem, k čemu konkrétnímu ta výchovná lekce směřovala. Jestli mám podpořit Amnesty International nebo nějaké lidskoprávní projekty ve skautu nebo jít studovat práva nebo pracovat do nějaké humanitární organizace - těžko říct.

Zdálo se mi, že jsme s rozvernou bandou šli na nějaký megakoncert. U vchodu nás kontrolovala ochranka - jestli nemáme zbraně, chlast. Ti chlápci mě štvali, tak jsem tak z legrace hrála opilost a houkla něco na Evu. Oni nás hned zatáhli stranou a dali Evě fouknout do balonku. To mě rozesmálo a měla jsem nějaký blbý kecy. A chlápci mě popadli a odtáhli pryč. Skončilo to v nějaké bílé cele, kde jsem se dožadovala pozornosti, slitování, spravedlivého procesu, čehokoli. Slyšela jsem zvenku ten koncert, myslela jsem na Davida a na Julku, že mě budou shánět a už nikdy nenajdou, protože jsem tady v tý díře... A jako ve všech předchozích výchovných snech jsem si prožila spoustu těžkých pocitů velmi opravdově a do hloubky. A ještě pořád si je pamatuju. Nespravedlnost. Nemožnost se dovolat práva. Nemožnost dát vědět blízkým, kde jsem a co se děje. Hrůza.

Z podobného soudku, ale trochu jinak, neboli - kdo dočetl až sem, tomu přidám něco pro pobavení. Vyprávěl tuhle Jirka Navrátil, že to vymyslel na Mírově, kde kdysi seděl jako politickej:

Trestní zákoník
Kdo cokoli udělá nebo opomene, budiž potrestán.
Trest se vyměří v rozsahu od 3 měsíců do 20 let, ve výjimečných případech je možné udělit též trest doživotního vězení nebo smrti.
Výjimky z tohoto zákona uděluje okresní tajemník KSČ.

Hračky

9. prosince 2009 v 23:48 | mňau
Můj muž už několikrát nadhazoval, že bychom si měli pořídit nějaké hračky do postele.

Zatím jsme žádné cíleně do postele nepořizovali a už ani nemusíme. Hraček teď máme v posteli habakuk.

Člověk se v noci potichu plíží po parketách, aby nevzbudil dítě..., šťasten a znaven klesne na lůžko a zpod zad se mu ozve výstražné

KVÍÍÍKKK!!

To se ozval růžovozelený medvěd, nespokojený, že mu dospělák zalehl bříško.

Je to šok, ale bejvá i hůř. Třeba když člověk zalehne bříško kostce z lega. To se pak ozývaj daleko vulgárnější hlášky.

Hrdlořezy

7. prosince 2009 v 22:25 | mňau
Když jsem byla malá, do Prahy jsme jezdili párkrát za rok do Národního nebo Laterny Magiky. Spíš z literatury a z doslechu jsem věděla, že se v Praze vyskytují místa s takovými romantickými jmény jako Strašnice, Kobylisy nebo Hrdlořezy.

David, protože je ten gisák nebo co, mi tuhle ukazoval a vysvětloval různé mapové vymoženosti. Měla jsem z toho hlavu třikrát větší než normálně a pak jsem si ještě hledala v ortofotomapách a Streetview různá mně milá místa jako jeden světloučkej flek v Central Parku, jednu prašnou cestu na Korsice nebo jeden hotýlek v Malaze. Taky jsem se mrkla do Prahy a chvilku zvětšovala a zmenšovala, až se mi zastavilo srdce. Hr-dlo-ře-zy.

To fakt existuje???

Vzpamatovávám se z toho šoku ještě teď.

Okamžitě se mi vybavily dávné, zato velmi, velmi barevné představy těch tajemných pražských čtvrtí.

Kobylisy plné kobyl, koní a kobylinců. Jeden velký koňský trh. Koňský pach a koňské nozdry. Koňští handlíři a koňské klobásy.

Strašnice plné strašidel. Strašní duchové a bílé paní, nejbizarnější zvuky, staré kaple s rozpadlými zvonicemi, ztrouchnivělé pavlače, po kterých se procházejí bezhlaví nájemníci.

A Hrdlořezy plné krve, násilí, hrůzy. Vrahouni a lupiči na každém kroku. Nevyslyšená volání o pomoc. Tma.


Kobylisy znám. Při tom slově se mi dnes vybaví paneláky, katastrální úřad, tramvaj supící ke konečné a taky stanice metra. Žádní koně ani koniny.

Strašnice taky znám. Hřbitovy, zubař, někdejší Mikulášské bály, učitel na kytaru a Eva. Krom německého evangelického hřbitova nic strašidelného.

Ale Hrdlořezy neznám. Ba dokonce mě překvapilo, že fakt jsou. Nějak jsem s nimi nikdy neměla tu čest, a tak je mám pořád spojené s tou představou z dětství.

Nejradši bych se tam vypravila. Chtěla bych vidět tu hrůzočtvrť, která má v mé hlavě podobně malovaný šuplíček jako Tramtárie, na vlastní oči.

Jenomže se bojím, že pak budu muset tu fantastickou grotesku z malovaného šuplíčku s názvem Hrdlořezy vysypat a místo ní tam naskládat něco jako paneláky, paneláky, supermarket, paneláky. A do toho se mi vůbec nechce.

Dost na tom, jak dostal před 15 lety zabrat šuplíček Hrusice!

Co najdete v příštím vydání čas. Nature

1. prosince 2009 v 10:59 | mňau
Tým badatelek vedený MUDr. Madelaine Hedgehog z University of Rathland zveřejnil studii, která se věnuje typologii mezilidských vztahů.

Typologie využívá specifické metodiky, jejímž základem je perníkové těsto. Správně prohnětené a uleželé těsto je třeba vyválet do vhodné výšky (ani moc, ani málo) a předhodit testovaným objektům.

Testované objekty musí mít k dispozici sadu vykrajovátek nejrůznějších tvarů. MUDr. Hedgehog vysvětluje, že testované objekty prozradí prostřednictvím vykrajovátek tajemství hluboko ukrytá v nevědomí.

Volba Mikulášů, čertů a andělů prozrazuje romantickou a možná poněkud infantilní povahu, vysvětlila Hedgehog. O testované osobě se dozvídáme, že je se svým milostným vztahem spokojena, a to zvláště, když jsou obě části dvojice spolu. Krom toho je velmi pravděpodobné, že testovaná pracuje v mateřské školce.

Další testovaná osoba volila v nadpoloviční většině případů srdíčkové vykrajovátko. "To bych taky vykrajovala srdce jak divá, mít teprv dva měsíce po svatbě," poznamenává k tomu vědkyně, a dodává: "Kam se podíváte, samý srdce, zatímco na mým plechu jsou jenom ježci a netopejři."

Plech MUDr. Hedgehog na důkladnou analýzu teprv čeká.