Hrdlořezy

7. prosince 2009 v 22:25 | mňau
Když jsem byla malá, do Prahy jsme jezdili párkrát za rok do Národního nebo Laterny Magiky. Spíš z literatury a z doslechu jsem věděla, že se v Praze vyskytují místa s takovými romantickými jmény jako Strašnice, Kobylisy nebo Hrdlořezy.

David, protože je ten gisák nebo co, mi tuhle ukazoval a vysvětloval různé mapové vymoženosti. Měla jsem z toho hlavu třikrát větší než normálně a pak jsem si ještě hledala v ortofotomapách a Streetview různá mně milá místa jako jeden světloučkej flek v Central Parku, jednu prašnou cestu na Korsice nebo jeden hotýlek v Malaze. Taky jsem se mrkla do Prahy a chvilku zvětšovala a zmenšovala, až se mi zastavilo srdce. Hr-dlo-ře-zy.

To fakt existuje???

Vzpamatovávám se z toho šoku ještě teď.

Okamžitě se mi vybavily dávné, zato velmi, velmi barevné představy těch tajemných pražských čtvrtí.

Kobylisy plné kobyl, koní a kobylinců. Jeden velký koňský trh. Koňský pach a koňské nozdry. Koňští handlíři a koňské klobásy.

Strašnice plné strašidel. Strašní duchové a bílé paní, nejbizarnější zvuky, staré kaple s rozpadlými zvonicemi, ztrouchnivělé pavlače, po kterých se procházejí bezhlaví nájemníci.

A Hrdlořezy plné krve, násilí, hrůzy. Vrahouni a lupiči na každém kroku. Nevyslyšená volání o pomoc. Tma.


Kobylisy znám. Při tom slově se mi dnes vybaví paneláky, katastrální úřad, tramvaj supící ke konečné a taky stanice metra. Žádní koně ani koniny.

Strašnice taky znám. Hřbitovy, zubař, někdejší Mikulášské bály, učitel na kytaru a Eva. Krom německého evangelického hřbitova nic strašidelného.

Ale Hrdlořezy neznám. Ba dokonce mě překvapilo, že fakt jsou. Nějak jsem s nimi nikdy neměla tu čest, a tak je mám pořád spojené s tou představou z dětství.

Nejradši bych se tam vypravila. Chtěla bych vidět tu hrůzočtvrť, která má v mé hlavě podobně malovaný šuplíček jako Tramtárie, na vlastní oči.

Jenomže se bojím, že pak budu muset tu fantastickou grotesku z malovaného šuplíčku s názvem Hrdlořezy vysypat a místo ní tam naskládat něco jako paneláky, paneláky, supermarket, paneláky. A do toho se mi vůbec nechce.

Dost na tom, jak dostal před 15 lety zabrat šuplíček Hrusice!
 


Komentáře

1 St St | 8. prosince 2009 v 11:42 | Reagovat

Já měla vždycky dost barvité představy o "Invalidovně" a "Ženských domovech".

2 Iva O. Iva O. | 8. prosince 2009 v 12:48 | Reagovat

A ty jsi nečetla Fimfárum?

3 vena vena | 9. prosince 2009 v 22:38 | Reagovat

Takže tě zvu do Kyjí, odkud je jen kousíček (pěšky s kočárem) podél Rokytky do Hrdlořez, do tzv. "údolí dutých hlav" neboli k sídlu policejní akademie:-)
...No dobrá, Lidl tam je:-(...

4 jesteziju jesteziju | 9. prosince 2009 v 23:50 | Reagovat

no bezva, tak jo. a jak se dostanu do kyjí? to zní taky nebezpečně a hlavně nevím, kudy tam.

5 vena vena | 10. prosince 2009 v 14:52 | Reagovat

no vlakem přece! Z masaryčky dvě stanice. A historicky to byly "Keje u Kuřimi" ... se mi moc nezdá, že by Kouřim byla blíž než Praha...

6 vampireQueen vampireQueen | 28. prosince 2009 v 20:28 | Reagovat

zdravím všechny, já v Hrdlořezích bydlím. Bez pepřáku nevylezu z domu. Hemží se to tu společenskou splodinou. Bez legrace. Přeji pěkný den :)

7 jesteziju jesteziju | 29. prosince 2009 v 12:11 | Reagovat

no jejda, on tam taky nekdo bydli? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama