Leden 2010

Zdálo se mi, že jsem ředitelkou ilegálního dolu na křemík.

28. ledna 2010 v 11:56 | mňau
Makaly mi tam malý děti, jejichž rodiče si mysleli, že jsou v internátní škole.

Jednou přijel autobus Škoda 706 RTO řízený Kasařem a přivezl kupu dětí i s učitelkami Magdou a Mácou.

Nejdřív to bylo super. Učitelky skvěle spolupracovaly na nucení dětí k otrocké práci... Jenže pak se ukázalo, že jsou to vlastně agentky tajných služeb, které měly za úkol můj křemíkový teror odhalit a rozvrátit.

Závěrečný obraz byl o tom, jak mě Škoda 706 RTO odváží v poutech někam do sněhů a ledů Jablonce nad Nisou.

Freude, o co jde?

Písně kosmické a písně přízemní

18. ledna 2010 v 20:17 | mňau
Beskyde Beskyde, kdo po tobě ide,
černý Okýbača ovečky zatáča,
černý Okýbača ovečky zatáča.

A Davidovo:
Ze smečky Zbilopsů pár...
(pravá povaha Zbilopsa mu zůstala utajena skoro do dospělosti)

A ještě odjinud:
Říkal to Jim Bridger, já měl té noci sen,
Pojď se mnou kavalérií, ať krví rudne zem...

Kaše pro kojence, věda nad vědy

18. ledna 2010 v 20:11 | mňau
Tak jsem vyplísnila manžela, že koupil kašičku s přidaným cukrem.
Pak jsem zjistila, že já taky kupuju kašičku s přidaným cukrem, jenom jsem o tom nevěděla.
No a nakonec jsem šla do krámu a přinesla kašičku sice bez cukru, ale taky bez mlíka. Takže je potřeba jít zpátky do krámu, koupit spešl nealergenní mléko a pak, pak se třeba Jula dožije svý dnešní večeře.

novinářské počátky

18. ledna 2010 v 20:07 | mňau
Od mládí jsem tíhla k médiím všeho druhu, i když tehdy mě fascinovala hlavně ta tištěná. Ovšem začínala jsem o levl níž, v médiích xeroxovaných.

Bylo to v šesté třídě, rozhodli jsme se vydávat školní časopis TŘESK! Ztrapnila jsem se už na první redakční radě.

šéfredaktor: Lidi, měl by tam být nějaký článek o marihuaně. Kdo ho udělá?
nadějná mladá reportérka: Ježíš, zase Mary Huana, jo? Hele já myslím, že článků o zpěvačkách je plný Bravíčko, proč bysme to měli psát i my?

A vlastně mě teď napadá, že jsem začínala ještě o nějakou tu úroveň hlouběji. To byla třetí třída, typ média manuální občasník. Psáno perem, kresleno pastelkami, fotky kradené v novinách a vlepované kanagonem. Moje první "publikovaná" věta: Náš velký vzor, Vladimír Iljič Lenin a vedle toho velkými tiskacími písmeny AYPOPA a u toho malůvka vltavského parníku.

Ještě že se na mě nevztahujou ty lustrace...

Odposlechnuto ve fitku

15. ledna 2010 v 15:58 | mňau
Hele, mně jsou občas vidět břišáky. Takový ty kostičky.
Notyjo, to mně jsou vidět pořád. Jak čokoláda.


Holky, to se máte. Já břišáky nenajdu, kdybych špendlíčkem píchala, prstíčkem hrabala. Zato mi jsou občas vidět žebra!

Jen si tak trochu zdřímnout,

11. ledna 2010 v 19:59 | mňau
jsme zatoužily dnes mezi jednou prací a druhou. Měly jsme na to právě jednu hodinu (né mezi psem a vlkem, ale mezi výroční zprávou a doučováním češtiny).

Uložily jsme se do postele. 50 % z nás (bráno na kusy, ne na kila) bylo okamžitě připraveno usnout. Druhých 50 % se na spaní muselo pořádně připravit. Začalo válet sudy. Druhých 50 % naštěstí neví, že sudy se nemusí válet jenom jeden tam a druhý zpět, nýbrž že to jde i furt dokola až na kraj postele. Druhých 50 % nejspíš nemá o existeci něčeho, jako kraj postele, vůbec ponětí.

A tak jsme tedy ležely. Nebo spíš já ležela. Jula rotovala nejprve kolem své osy horizontální, pak i kolem své osy vertikální. Když se dostatečně vyrotovala, bylo patnáct nula nula, já šla otevřít dveře další práci a ona spokojeně usnula.

Na váš dotaz nebyl nalezen žádný odkaz

9. ledna 2010 v 16:02 | mňau
Měli jste na mysli "kancelář ústředí jogurt kojenec junáka"?
Nechtěli jste třeba hledat: kancelář ústředí junáka jogurty kojenec ?

chytrej kluk je to. a nemá to se mnou lehký.

Jak se vyvarovat sklíčenosti?

4. ledna 2010 v 11:37 | mňau
Udělit si pochvalu před nastoupenou jednotkou za každou dokončenou práci, i když jsou to jen takové pitomosti před věčností jako /:mytí nádobí, vyprání prádla, vyžehlení prádla, poskládání prádla, uklizení prádla, vytření podlahy, luxování:/.

Značka /::/ v tomto případě označuje věčnou repetici, tzn. totéž opakovat do zblbnutí.

Někde jsem si kdysi přečetla, že myčka zachrání až 70 % manželství spějících k rozvodu. Nerozuměla jsem tomu, ale počínám rozumět.

Mrtvé milenky dech a jiné

3. ledna 2010 v 12:00 | mňau
Teda, Julie, jestli ty nejsi hyperaktivní, tak už nikdo.

Hyperaktivní jo? Dyk furt říkáš, že je pecka a lenoch.

No to jo. Ale hyperaktivní lenoch.

Výchovné působení

1. ledna 2010 v 18:26 | mňau
Zatím naše výchova spočívá v tom, že asi tisíckrát denně opakujeme přísným hlasem: Ne. Ne. Ne. To (za "to" lze dosadit cokoli) se do pusy nedává.

Ale koukáme, jak se to dělá jinde. A učíme se. Jako včera na návštěvě.

Syn, 8 let: Jé, já mám víc vlasů než ona. (Rozuměj Julie.)
Otec, věk neuveden: No jo, zatím. Počkej za deset let.
Syn: A tati, tobě vlasy opadaly?
Otec: Jojo, tedy, ehm, spíš vypadaly.
Syn: A proč? Co jsi dělal?
Otec: To víš... Nečistil jsem si zuby, neuklízel hračky, nechtěl vstávat do školy...