Březen 2010

čo ma drží nad vodou

30. března 2010 v 23:19 | mňau

Byly jsme s Julou poprvé v bazénu, tedy v bazénku, a musím říct, je to zážitek, když se (ten malý) člověk setká s něčím úplně novým, co ještě neviděl a úplně nechápe, o co jde. Koukala roztěkaně a nechápavě kolem sebe, co to tam bublá, proč tam plavou ty destičky, co tam dělaj ty děti, co to je za zrůdy ve vedlejším bazénu (lidi, co plavou kraula, fakt nevypadaj moc jako lidi). Jedinou jistotou byla žlutá kachnička, kterou jsme si přinesly z domova. A teda prso, to jo. To zabírá furt. To funguje jako spolehlivej uklidňovák a i když mě ty "nejkrásnější chvíle ve vztahu dítěte a matky"  vůbec nebavěj, tak kvůli tomu, že se tím dítě snadno ukecá kdykoli a kdekoli, asi budu kojit do šestatřiceti. Do šestatřiceti Juliinejch měsíců. (Už to vidím, v krámě Julie buší hlavou do země, já trhám tričko a nutím metrovýmu dítěti prso. Ehm, to jí nebudu muset ani držet na ruce, to tam vestoje pusou tak akorát  došáhne.)

Zpátky do bazénu. Nutno říct, že já byla taky chvílema dost mimo. Je to napoprvý velký logistický záhul, zvlášť v bazénu, který neznáte. Hlava nestíhá řešit, kdy dítě přebalit do plavací plíny, koho dřív vysvléct, kam dítě odložit, když se potřebuju umejt, kam umístit tašku s milionem důležitých potřeb, co vzít z šatny s sebou, kam dát klíče od kočáru a od skříňky, abych je ještě našla... Byla jsem tak šťastná, že jsem to skvěle zvládla a Julii v bazénu nezpůsobila žádný otřesný zážitek, že jsem se šla sprchovat do pánský šatny. Otřesný zážitek...

Grrrr

25. března 2010 v 10:22 | mňau
Všichni mi nabízej práci.
Můžu učit, redaktořit, organizovat nebo marketovat za docela dobrý, lepší nebo bezva peníze.
Jenomže já junačím a mám toho - obvykle - plný kecky.
A až budu chtít jít makat, tak nic nebude.
Znám to.


(Před rokem jsem psala Všichni mě balej, to už dneska nejni pravda. Za rok nebude pravda Všichni mi nabízej práci. Co bude pravda? Všichni na mě kašlou?)

Sváča

24. března 2010 v 17:24 | mňau
Ty bys chtěla taky banán? Tak řekni, chci banán.

Ba...

BA-NÁN

Ba-A

BA-NÁN

BaBaBa

BA-NÁN

BaÁP

A jejej, už není.

smích of news

17. března 2010 v 21:05 | mňau
chleba s anglickou slaninou a hořčicí + pročítání receptů = prima večer

...

dneska jsem se dověděla, že mám geniálního muže. a kdyby nebyl geniální, byl by častějc doma?

...

česká pojišťovna mi nabízí pojištění smrti. to si ji jako pojistím, aby na mě nezapomněla?

...

jula vyrostla. pobývání v kavárnách ji sice stále nebaví, ale narozdíl od dřívějška to umí dát hlasitě najevo.

...

před dvěma lety jsem rozdala své skautské montérky na jamboree ve švédsku. myslela jsem, že už je nebudu potřebovat.

...

jediná činnost, při které se ohromně bavím já i julka, je krmení labutí. staré pečivo sem!

...

chybí mi doma malý mečík, na který bych v podobných situacích nalehl, povídá fendrych v ptákovi. mám to stejně.

lapání po dechu

15. března 2010 v 19:49 | mňau
Miláčku, víš že už jsme svoji půl roku?

Fakt jo? A tak to ten sex zas nebyl tak špatnej.

závist - pokračování

15. března 2010 v 0:31 | mňau
Nezávidím si furt.
To zas ne.
Třeba shánění dokladů k daňovýmu přiznání, jejej.
Nebo to třetí patro bez výtahu, to je síla. Když táhnu Julii a kus
kočáru nebo Julii a autosedačku nebo Julii a nákup nebo Julii a nákup
a autosedačku nebo kus kočáru a nedej pámbu ještě něco dalšího...

...

Jani, prosím tě, to vaše třetí patro bez výtahu a ty vaše tři děti s
dvouletými rozestupy... vy jste se sem stěhovali, až když už byly děti
velký, že jo?

Jojo. Předtím jsme bydleli v 1+1 ve čtvrtým patře bez výtahu.


(a zase se třesu sebezávistí...nebo autozávistí?)

Můj muž

12. března 2010 v 21:38 | mňau
Je nemocnej. Volá mu šéf. Mluví s ním hodinu.

Pak vyleze z ložnice a na můj tázavej pohled odpoví:

Tak mě asi vyhoděj z práce.

A pozor pointa: To měl jako bejt vtip! Vtip! Utahuje si z nebohý manželky, který už v hlavě běžel film o tom, kterak žijem tři lidi z jednoho rodičovskýho příspěvku.

Já tě zab----dva-tři-čtyři-pět-šest----luju!

zzzávist

8. března 2010 v 23:14 | mňau
Skoro stejně nechutná záležitost jako žárlivost. Ba dokonce možná víc. Pro žárlivost mám pochopení. Pro závist ještě větší.

Závidím strašně.

Závidím skvělýho manžela. Závidím zdravý dítě. Závidím slunečnej den. Závidím posezení s kámoškama v kavárně. Závidím hodinu odpočinku s nohama nahoře. Závidím vzpomínky na Václava B. Závidím květákovou polívku. Závidím možnost pracovat z domova s dítětem na klíně. Závidím ségru. Závidím kámoše a spolupracovníky. A bejvalý spolupracovníky. Závidím -

Hrozně závidím.

Závidím sobě!

Bála jsem se, že to není normální. Ale šéf jedné velké firmy se mi teď svěřil, že řeší jeden zapeklitej problém a připojil komentář: "Teda řeknu ti, vůbec si nezávidím."

Když se dá sobě nezávidět, dá se sobě i závidět, že jo?

Snad na sebe nezačnu i žárlit...

Koupím

6. března 2010 v 20:07 | mňau
klotový rukávy pro mimino. Zn. černé barvy.

Proč je to dítě porád jak prase?

Proč se to dítě živí kousky koberce a kabely od spotřebičů?

Proč všichni tvrděj, že se dítěti má všecko rozumně vysvětlit?

A co na to Jan Tleskač?