jak nakupuji

26. července 2010 v 0:35 | mňau
Dobrý den, vy máte úplně nádhernou zeleninu! To se v Praze nevidí!

*Tak co si dáte?

No tak určitě... lusky, brambory, rajský, květák.

*Tak třeba tolik těch lusků? Brambor dvě kila? Rajčata asi tolik? Květák jeden?

No, jo, jo, papriky taky, a salátovku. Jo, vlastně, mám jenom dvě stě padesát korun, takže se musím trochu brzdit.

*Zatím to máte za devadesát, takže pohoda. Tak salátovku, jednu? Papriky...

Tu cuketu velikou. Jo, česnek, cibuli -

*Ano, takhle naťovou tu cibulku?

Jojo, mrkev, ta je krásná. A ovoce nějaké pro malou. Ty broskve jsou český? 

*Už je to dvě stě třicet, mladá pani. Broskve jsou z dovozu, ale moc dobrý.

Áha. No tak, vejde se mi nějaká broskev do těch dvou set padesáti?

*Jojo, určitě, dvě, tři určitě.

No úžasný, děkuju, tak mi to spočítejte.

*Dvě stě šedesát tři.

Jé, promiňte, já se nějak přepočítala. Ve skutečnosti mám jenom sto padesát, ne dvě stě padesát.
...
Tak ty broskve teda ne, lusky taky vrátím, no, ježíš, to je blbý, květák.
...
*Heleďte mladá paní, broskve máte pro malou ode mě... nebo víte co, vemte si to všecko.

Ježíš, to nemůžu,počkejte, aspoň ty lusky a květák tady nechám.

*Ale ne, jen si to vemte pěkně všecko, tady vám to nacpu do tašky, ták, a běžte pěkně, a příště se tu zase zastavte.

--------------------
Když jsem to vyprávěla kámoškám, tak mi připomněly, že takhle nakupuju normálně. Před rokem jsem totiž zas měla tuhle příhodu:
--------------------

Měl byste nějakou sukni? Spíš kratší, ale aby byla i na zimu, třeba džínovou.

Pán nalovil asi čtyři, tak jsem zkoušela a zkoušela. Žádná nebyla ta vona. Nakonec pán odněkud přinesl džínovou, která seděla výtečně.

Kolik stojí prosím?

*Šest set, ale dám vám ji za čtyři sta, už je poslední.

Jé, tak děkuju moc.

*A dám vám k ní tenhle krásný šátek, jestli chcete. Jako bonus.

No tak to je paráda, fakt děkuju.

- pán vypisuje paragon na 400 -

Jé, sakra. Dá se u vás platit kartou? Já mám u sebe jenom dvě stě pade.

*To bohužel nejde.

Tak já si doběhnu do bankomatu a hned jsem zpátky.

*Víte co? - pán mačká paragon do kuličky a hází do koše - Dejte mi dvě stě padesát a je vaše.
 


Komentáře

1 iva iva | 26. července 2010 v 8:30 | Reagovat

A to nakupuješ někde na Marsu?:-)

2 vena vena | 27. července 2010 v 9:11 | Reagovat

Myslím, že jsi pána na trhu nepochopila! V tomto příspěvku mělo zaznít kde přesně prodává, aby všichni tvoji čtenáři tam hned běželi. Tu reklamu měl promyšlenou, jenom nepočítal, že to (ty, co děláš do píár!!) takhle nedotáhneš!!

3 ET ET | 28. července 2010 v 22:16 | Reagovat

Bože, taky bych chtěla umět takhle nakupovat. Když zjistím, že nemám dost peněz, začnu rudnout, koktat a překotně vracím zpět.

4 mau mau | 2. srpna 2010 v 9:25 | Reagovat

no jo, pravda. byla to paní a pán v nějaký vesnici za litoměřicema. sakra. chudonice třeba? donde? (jinak, et, já u toho taky koktám, červenám a vracím : ))

5 dond dond | E-mail | Web | 2. srpna 2010 v 11:03 | Reagovat

Vesnice se jmenuje Chodouny a stánek mají přesně tady: http://jdem.cz/gvdk8 :-)

6 iva iva | 4. srpna 2010 v 7:48 | Reagovat

No jo Litoměřice! Bodejť by tam neměli krásnou zeleninu, tam to roste samo. A ještě ti ruce utrhaj, když něco koupíš, protože místní si všechno vypěstujou sami a nemusí nic kupovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama