Listopad 2010

nechtěla jsem matkoblog

29. listopadu 2010 v 11:38 | mňau

nechtěla jsem matkoblog, poněvadž jich je na tomdletom internetu až dost a jsou si příliš podobný.

začínají odtokem plodový vody, pokračujou prdíkama a přes úporné blinkání a bolavé bradavky se prokoušou až k druhému odtoku vody. po druhém odtoku frekvence příspěvků klesá a za horizont druhého úporného blinkání už se nikdo nedostane.


jenomže matkoblog se sem nějak partyzánsky vloupal. jsem hrdá na to, že tu dodneška nebyli žádný prdíci - ty mi lezou na nervy už když se vyslověj. ale jsou tu první slova a druhá slova a třetí slova a taky sloni a louže a bradavky, no prostě to matko je nějak silnější než já. 

ale nebojte se. bude to trvat jen do druhého úporného blinkání. pak tenhle blog zanikne v moři ostatních náhle ukončených matkoblogů.

Diagnostika stáří vztahu

25. listopadu 2010 v 13:41 | mňau
Vyvinula jsem jednoduchou metodu, jak si ohodnotit kvalitu a duševní stáří partnerského vztahu. Stačí nahodit takovou větičku:


Tyhle boty, ty už mám tak dlouho. No vypadaj fakt hrozně. (Pokud se zatím nechytl, pokračujte na podobnou notu dál.)


Jeho odpověď přiřaďte k jedné z uvedených možností:

a) No jéje, miláčku. Máš pravdu. Pojď, půjdeme ti koupit nový.
b) Aha, no jo. Tady máš tři tisíce, běž si koupit nový.
c) Neboj, já ti je nakrémuju a budou ještě vypadat krásně.

Test se vyhodnocuje takto:

Dostala-li jste odpověď

a) = vztah je čerstvý, skoro nový. Máte před sebou perspektivu společného nákupu možná ještě dvou, tří párů bot. Nepromarněte ji!
b) = vztah je již drobet zaběhnutý. Koupit boty s vámi už nikdy nepůjde, ale pořád ještě se bude tvářit nadšeně, když mu předvedete, jak jste peníze utratila.
c) = vztah už je, jak to jen říct, kvalitativně dál. Jak dosvědčuje výše uvedená replika, mluvit spolu můžete snad už naprosto o všem. Ale nebojte se, může být i hůř. Protože třemi stádii to zcela určitě nekončí.

Kreativci

25. listopadu 2010 v 13:26 | mňau
až kreativci přestanou být kreativní, svět se nejspíš zboří.

BIO mléko Amálka přestane mít "zcela ojedinělou a výjimečnou chuť mléka". Bude mít asi jenom normální chuť mléka. Mléčnou chuť. Bude chutnat jako mlíko! Bože!

V takovém světě snad ani nechci žít.


A vajíčka budou mít chuť vajíček a máslo chuť másla. A margarín bude margarín a ne Rama máslová.

A zloději budou zloději a ne celebrity. A sociální demokracie bude sociální demokracie.


Hrozná představa.

tisková mluvčí

25. listopadu 2010 v 12:00 | mňau
stoleček, špenátek, zelíčko, knedlíček, okurčička, televizka, ovečka šónek, balónek.

je to možný, že po roce a půl na mateřský mluvím jako kretén?

Čapci

24. listopadu 2010 v 4:00 | mňau
Některé paní knihovnice, i ty, které vypadají velice seriozně a vedou obvodní knihovny, mají někdy šílené nápady. Díky jedné takové Julie ví, že na plastice s názvem Čapkové je Kája a Pepa. Běhá kolem nich a volá: Pepaa! Pepaa! Kájaa!

hej, domů!

23. listopadu 2010 v 21:39 | mňau
Jula hrozně ráda chodí do knihovny.

Od té doby, co tam chodí ráda, já tam chodím nerada, protože to pro mě znamená diplomatické řešení alespoň jedné scény. Obvykle dokonce víc než jedné. Ta scéna má (provařený) název Odcházení.

Tak pojď, půjdeme už domů. Už jsme tady hodinu.
Nééééé.
Vezmeme si knížky, všecky tyhle knížky si vezmeme s sebou a doma si je budeme číst.
Nééééé.

Když se tenhle rozhovor opakuje asi pět minut, zasáhne (mimořádně laskavá a pozorná) paní knihovnice.
Dívej, Julinko, tady ti dám tohoto krásného slona.
Jééééé.
Vezmeš si ho s sebou domů a budete si spolu číst.
Nééééé.

Paní knihovnice nakonec zasahuje několikrát za sebou, takže domů neseme vagón slonů a taky vagón myší.

holčičí rozhovory

15. listopadu 2010 v 21:41 | mňau
nejmenovaná holčička sedí v obýváku uprostřed obrovské louže z višňového džusu. šťourá se v ní prstem, napájí plyšová zvířátka a zpívá peapala (pec nám spadla)

nejmenovaná o 29 let starší holčička právě přišla do obýváku s horou prádla čerstvě staženou ze šňůry. snaží se počítat do deseti. vydrží jenom do dvou:

ježkovy voči, co to je?
co... to... je... cotoje?
no ne, to JÁ se ptám, co to je? co to má bejt, todleto?!
b: todleto? slon!

kdo to bude žrat?

15. listopadu 2010 v 19:30 | mňau
tak tobě už sunar a kašička není dost dobrá?

a kdo myslíš, že to tady asi bude jíst?!

to mám jako každej den k večeři smažit řízky?!!

Pořádek, ale psí život

12. listopadu 2010 v 12:10 | mňau
Není vo tom co víc psát, pointu to má samo v sobě.


Oranžová strana na nafukovacím balonku slibuje


www.poradekalepsizivot.cz

Záda, místo!

9. listopadu 2010 v 20:41 | mňau
Z Lipna jsme si dovezli spoustu skvělých zážitků a Jula i jedno zajímavé slovní spojení:

Záda! Místo!

I když to tak možná zní, není to povel pro meziobratlové plotýnky, aby se srovnaly do řady.

Julii se povel pro psici Šárgu (jsi-li batole, vyslovuj "Zádu") zalíbil na první poslech. Opakovala si ho do omrzení už na lipenské chalupě:

Záda-místo! Záda-místo! Záda-místo!


Dovolená na Lipně už je dávno pryč, vzpomínka na Šárgu v Julinčině mysli už téměř jistě vybledla, ale mantra zůstala a občas vyvře na povrch.

Představte si hrozně rozčilené batole. Ale opravdu hrozně rozčilené, rozvztekané, ječící a brečící batole. Nechcéš! Nechcéš! Nechcéš!!!

Všemi dostupnými prostředky vám dává najevo, že jestliže ho posíláte spát, pácháte na něm největší násilí v historii lidstva a že ono to takhle teda nenechá a odvolá se...

A najednou, z ničeho nic, rozčilené, rozvztekané, ječící a brečící batole na sebe zařve: "Záda! Místo!"

V ten moment se uklidní, nastane klid a mír a sousedi mohou přestat vytáčet číslo na sociálku.

Záda! Díky! Nějaký takový vypínač jsme na naše dítě dlouho hledali.