Bobši, já tě...!

22. prosince 2010 v 9:52 | mňau
Když jsem byla malá, četla jsem Malého Bobše. (Musela jsem být opravdu malá, protože Reportáž psanou na oprátce mám ve čtenářském deníku z druhé třídy.)

Bobeš jednou lezl někam na střechu, maminka ho uviděla, hrozně se o něj bála, prosila ho, aby se ani nehnul a že mu udělá bramborové placičky, jen co ho strejda sundá. Možná je ten příběh úplně jinak, ale o to teď nejde. Když Bobše dostali dolů, maminka ho popadla, koukla se, jestli z něj necrčí krev a pak ho na místě brutálně seřezala.

Když jsem byla malá, vůbec jsem to nechápala. Jak to přijde, že maminka se může nejdřív strachy pominout, aby se mu něco nestalo, a pak mu sama udělá několik povrchových zranění? Dokonce ani když jsem byla velká, jsem to vůbec nechápala. Ale dnes, když na sebe Julie shodí věšák na prádlo, ani neví, jak je brutální seřezání blízko. 

A není daleko doba, kdy ji po zběžném ohledání začnu lískat a navrch vřískat: stokrát jsem ti říkala, ať do toho věšáku nelezeš. Tak tady máš, abys měla proč řvát!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama