Leden 2011

můj život s mekem,

31. ledna 2011 v 14:55 | mňau
den 38.

došlo na nejhorší,musela jsem vytáhnout návod k použití.

úspěšná reklamace

29. ledna 2011 v 21:14 | mňau
Dneska tu nemám nic zábavného. Sice jsem vařila - mám dojem, že už vařím jenom proto, abych měla co psát na blog - ale už se mi nechce s tím ztrácet slovo. 

Mluvila jsem s lidmi v poslední době vícerokrát o neúspěšných reklamacích a podobných neradostech. Mám stejnou zkušenost z konce minulého roku, která nakonec teda dopadla pro mě dobře, nicméně stálo mě to několik dní shánění informací a telefonování - bída. Nejvíc mě fascinuje jejich vyhrožování, že pokud něco neuhradíte do týdne, předávají dluh vymahači a hned se dluh navýší o víc než 100 procent. To se mi nechce věřit, že by nějakej soud uznal - ale kdo by to zkoušel, že. 

Nakonec mi vyšli vstříc po následujícím mailu. Předtím se se mnou bavili velice nepříjemně a jako s někým, kdo je chce okrást a ne kdo se domáhá služby, kterou zaplatil. Kontaktovala jsem i reklamační oddělení PPL a nakonec se ty dvě firmy spolu zřejmě nějak domluvily. 

Dávám to sem pro inspiraci, kdybyste někdo řešil podobné záležitosti. Doporučuju kontaktovat Spotřebitelskou poradnu (a prodejci o tom říct) a ve vztahu k nepoctivému prodejci si stát za svým. Myslím, že mi pomohl odkaz na Spotřebitelskou poradnu a tvrzení, že mohu dokázat, že jsem byla doma atd. - prostě aby uvěřili, že to nevzdáte a problémy z toho budou vyplývat též pro ně. Pak si taky myslím, že prodejci maj - a nebo by měli mít strach - z toho, jak rychle se může pověst o jejich nesolidnosti rozšířit prostřednictvím FB, twitteru a vůbec všech možných komunikačních kanálů. ETA se teda něčeho takového nebojí, bohužel. 

Níže tedy můj dopis, na který už zareagovali pozitivně. Ještě níže dopis, na který jsem tímto odpovídala. Není to žádná právničtina, jenom snaha se domluvit. 



Dobrý den i vám, 
jak jsem již sdělila, jsem připravena si zboží vyzvednout na vaší prodejně. Nicméně stále mám problém s úhradou poštovného, protože firma PPL se nepokusila mi balík doručit tak, jak píšete v informacích na svém webu. Její pracovník mě kontaktoval jen jednou, a to nikoli 14. 12., kdy jste mi oznámili pravděpodobné doručení, ale až 23. 12. Toho dne jsem se s ním domluvila na opětovném doručení balíku 3.1.2011. V období od 23.12. do 2.1 jsem totiž byla mimo Prahu, což jsem mu i sdělila. Žádné písemné upozornění jsem za celou dobu do schránky nedostala. 

Vaše pracovnice mi včera doporučila uhradit vám celou částku a pak poštovní službu reklamovat u PPL. To ovšem neodpovídá obchodnímu zákoníku, poněvadž já vstoupila do právního vztahu pouze s vámi, a nikoli s firmou PPL. S tou máte smlouvu vy a jedině vy z ní můžete neprávem přijatou platbu vymoci. 

Proto vás žádám o pomoc v této věci. Nemám zájem dělat problémy vám nebo sobě, ale jistě chápete, že není správné platit firmě PPL za službu, kterou odvedla nepořádně. Věřím také, že chcete chránit i další své zákazníky a své dobré jméno, které firma PPL špatnou službou poškozuje. 

Kontaktovala jsem v této věci i spotřebitelskou poradnu a jejich doporučení je poštovné neplatit, mohu-li špatnou práci firmy PPL dokázat. To zcela jistě mohu výpisem telefonních hovorů. Jsem také schopná prokázat, v které dny v týdnu po 14. prosinci jsem byla doma přítomna a čekala na pracovníka PPL. Bylo to po naprostou většinu každého dne až do 22. 12., protože jsem doma na mateřské s malým dítětem. 

Děkuji za pochopení. Jak vidíte, dostala jsem se do této situace nikoli vlastní vinou a bohužel žádná z vámi nabízených možností tedy pro mě není tou správnou. Nechci hradit službu, kterou jsem neobdržela, ani odstoupit od smlouvy, ani platit stornopoplatky, protože objednávku nestornuji, ani nerespektovat vaše Obchodní podmínky. Má situace si vyžaduje zvláštní řešení a proto vás tímto žádám o laskavou součinnost. 




2011/1/3 ETA-ELEKTRO
Dobrý den,
Po Vánočních svátcích jsme obdrželi nazpět od PPL balík pod číslem
81083565932 ,který byl dle Vaší objednávky
zaslán na níže uvedenou adresu.Dále jste pak obdržela informační e-mail
a SMS zprávu na níže uvedený mobilní telefon.

Další možnosti postupu:
1) do 7 dnů si vyzvednout balík na naší prodejně ETA-ELEKTRO, Bělohorská
132,Praha 6 za zaplatit
celou částku 649,-Kč.

Nebo

2) Pokud chcete od smlovy odstoupit, učiňte tak písemně,viz. obchodní
podmínky:
 IV. USTANOVENÍ O SPOTŘEBITELSKÝCH SMLOUVÁCH
http://www.eta-elektro.cz/obchodni-podminky.php?sekce=eta&sekce2=ms#usta
noveni-spotrebitelske-smlouvy


V tomto případě uhraďte dle §53, odst.10 Občasnkého zákoníku náklady
spojené s vracením zboží tj. poštovné 149,-Kč vč. DPH
Na účet ...

3) v případě, že nebudete respektovat ustanovení Občasnkého zákoníku,
budeme nuceni postupovat dle obchodních podmínek
http://www.eta-elektro.cz/obchodni-podminky.php?sekce=eta&sekce2=ms#stor
no-poplatky


12.1.2011 budeme pomocí třetí osoby požadovat náhradu škody 300,-Kč.
Prosím berte na vědomí, že pak již pohledávka nebude v naší
evidenci a na výši další nákladů s vymáháním této pohledávky již nemáme
vliv.



chodím cvičit

27. ledna 2011 v 9:41 | mňau
po roce zase chodím cvičit. původně jsem chtěla začít opět s posilovnou, ale toho dne, kdy jsem se rozhodla začít, jsem potřebovala v 1130 odjet z Prahy, takže jsem vstala, abych tam byla po deváté. na místě jsem zjistila, že fitko v sobotu otevírá až v deset. 

s pocitem prohry (po roce jsem se vyhecovala a smůla) jsem se táhla domů, ale šla jsem kolem něčeho, co se jmenuje ladies fit club. tyhle názvy se mi normálně moc nelíbí, zvlášť, když jsou vyvedený v týmobajlí růži, ale tehdy mi to za zkoušku stálo. 

Můžu u vás do fitka? 
To záleží co byste si tak představovala. Jestli myslíte stroje, tak to tu nemáme, ale máme tady jiné zajímavé kardio i posilovací tréninkové věci. 
???
Za chvilku mi přijdou čtyři borky, tak se můžete přidat. 

Tak jsem to riskla, i když mi skupinové cvičení nikdy nepřišlo atraktivní a ani jsem neměla představu, jak to bude vypadat. Bylo to skvělý, cvičilo se na věcech, který jsem do té doby neznala: bosu, trx, flowin... taky na pár věcech, co jsem znala, ale asi dvacet let nedržela v ruce: švihadlo :)

zjistila jsem, že mě to pod dohledem trenéra, který to řídí a opravuje držení těla atd. dost baví a že je fajn nesoustředit se na počty cviků a nechat ten proces včetně "kolikrát", "jak moc", "a co teď" na někom jiném. ani ty ostatní ladies mi teď nějak nevaděj, asi už jsem vyrostla z komplexu "všichni u toho cvičení vypadaj líp než já". 


nakonec přidám doušku, že mě to vychází levnějc než posilka a že jsem kvůli tomu už i jednou vstala v půl sedmý. koupila jsem si permici na 10 vstupů, tak doufám, že ji do konce dubna stihnu vyčerpat. zatím si věřím, že jo. 

analysa

23. ledna 2011 v 22:05 | mňau
David poslouchá hudbu studijním způsobem. Nedovede to poslouchat jako celek, mít z toho jeden zážitek, alebrž si každou skladbu analyzuje. Nevím přesně jak, představuju si to zhruba takhle: 

hohoho. to je ale šikovnej basák. 
ježíš, co to tam zahrál? 
byla to chyba nebo tam fakt chtěl zahrát tenhle patón?
hohoho, tenhle patón se mi líbí. to bych mohl zahrát v týhle naší skladbě taky. 
no ale ten bubeník, ten to mastí. to je snad horší než ten náš. 
i když moment... no, vlastně, v celku s tou uječenou kytarou to dělá docela pěknej dojem. řeknu pepovi, aby taky vobčas zahrál tadyto ječení. 

mnohokrát jsem byla svědkem takové analýzy. vypadá to asi tak, že třeba spolu o něčem závažném mluvíme a přitom - jenom potichoučku - hraje nějaká muzika. a já si najednou všimnu, že si povídám sama, protože david je někde jinde. během pár sekund zjistím kde - v nějaký skladbě. kouká tak mimo sebe, poklepává prstíčkem nebo se na mě zničehonic podívá pohledem "tak tohle bylo fakt dobrý". 

nepřispívá to zrovna dobré pohodě ani plynulému hovoru, jak si dovedete představit. ale kvůli tomu to nepíšu, máme doma tabuli přání a stížností, a tak to pravidelně vyvěšuji tam. 

píšu to proto, že jsem byla včera v kostele, zasejc po dlouhé době, a uvědomila jsem si, že taky neumím poslouchat, co tam pan mluvčí vykládá, jako celek, ale rozkládám to na malé kousíčky. vypadá to asi tak: 

hohoho, to je ale šikovnej pan kněz. 
ježíš (to se v kostele neříká), co to říkal?
to se snad pleteš, Panáčku. jsi si jistej? 
jo tys to myslel, jakože... no, možná to není tak špatnej nápad. 
hohoho, to si musím zapamatovat. 
ale proč se takhle opíráš do těch nevěřících? nech toho, jsem taky nevěřící. no tak nejsem, ale štve mi to. máš jim nadávat do bláznů venku na ulici a ne tady pěkně schovanej v kostele mezi svejma.
no toto je snad výzva ke křížové výpravě nebo co? 
okej, asi to potěšilo tvoje místní ovečky, ale mě to rozčílilo. 
je to možný? tys to snad chtěl, aby mě to rozčílilo?!

moje theopraxe

21. ledna 2011 v 23:36 | mňau
Určitě se škodolibě těšíte na další vyprávění o mých kuchařských dovednostech. Bylo by o čem vyprávět. Tak například jsem pekla husu. Pekla jsem jí dle specielního receptu 6 hodin, pak ještě další 2 a pak...

Bavte se na účet někoho jiného. Já tu dneska mám něco daleko závažnějšího. Jula odjela na třídenní prázdniny od maminky. Jak to vypadá z telefonátů, chybím jí asi tolik jako jejímu plyšovému méďovi. 


Ahoj! Holčičko! Jak se máš?
Aoj. 
Máš se dobře? Byla jsi venku? 
Jo. 
Máš tam sáňky?
Jo. A babičku. 
Papala jsi už? 
Jo. 
A co jsi papala? 
Kuličky. 
Kuličky s jogurtem? Nebo víno? 
Počítač. 
Cože? Počítač?
Pápá. 


Den bez Julie - asi první celý od jejího narození - jsem začala tím, že jsem si namazala obličej pastou na zuby. Je to zvláštní pocit a nejde to moc dolů. 

Den jsem ukončila nápadem - asi poprvé od ukončení studia teologie - že bych se začetla do bible. A tu se ukázalo, že nemám doma ani jedinou. Jsem majitelkou mnoha různých biblí - např. dětské, Kralické (tu jsem ukradla), Septuaginty, Starého zákona v hebrejštině, Nového zákona v řečtině, výpravné s perokresbami, výtahů z Nového zákona pro charouše... ale v bytě, kde žiju už půldruhého roku, se nenachází ani jedna. Nebo je dobře ukrytá. 

Co to znamená? 

Půjdu si zítra nějakou půjčit do knihovny. Abych pozvedla svůj duchovní život z pankráckého sklepa do smíchovského 3. patra. 

Oslovujeme a voláme

11. ledna 2011 v 21:11 | mňau
Julie si oblíbila oslovování. To znamená, že oslovuje v každé větě. 

Nespi, maminko. Jujinka chce mlíčko, maminko. Vstávat, maminko. Maminka už vstává, maminko. Písničku, maminko. Přijde Mates, maminko. 

Tohle je její mluvní rozcvička po ránu, houká na nás z postele. Pak to pokračuje komentováním dalších událostí: 

Tatínek vstává, maminko. Ahoj, tatínku. To je maminčina ponožka, tatínku. To je tatínčino tričko, tatínku. Tatínek jde do práce, tatínku. Pápá, tatínku. Pusu, tatínku. 

Zajímavá situace nastává, když se dějí věci jinak, než si přeje. 
Pokakaná, maminko. Do vany, maminko. 
Já tě přebalím, Juli, to zvládem ubrouskama. 
Dobře, maminko, jdeme, maminko. Ne, tam ne! Maminko! Vana je tady, maminkoooo! Nech toho, maminko, povídám, nech toho, maminko!

To oslovení "maminko", "tatínku", jsme ji nijak zvlášť neučili. Je to rozhodně roztomilé a milé, ale někdy je toho trochu moc. Vůbec umí moc věcí, které jsme ji neučili. David mi večer šeptem povídal, co Julie řekla 21x za sebou, když ji vyzvedl od babičky a dědy. 

Ty vole, pi*o. 

Julinka si už před časem oblíbila slovní spojení ty vole. Můj názor byl nijak to nekomentovat a nechat ji to spokojeně zapomenout. Vypadá to, že tahle výchovná strategie nezabrala. Ty vole, které vyslovuje s roztomilým měkkým "L", se naučila od Davidova 7letého bratránka.  Ale to pokračování, skoro bych řekla, že to ani 7letý bratránek nezná. Škoda že Jula nechodí do školky, bylo by to na koho svést.

Takhle je to prostě holt na babičku s dědou. 

cuketka o Vánocích

7. ledna 2011 v 12:00 | mňau
pořídila jsem si tuhle cedníček a jsem s ním nadmíru spokojená. teď například jsem díky němu mohla vrátit dvacet deka moučkového cukru k těm osmdesáti, které čekají na svou příležitost v skleněné dóze. dvacet deka si chvíli myslelo, že jejich příležitost už přišla. 

mohly být sežrány ve spojení s lahodnými mandlovými rohlíčky. ale nebudou. 

rohlíčky jsem z cukru totiž vycedila. vysbírat se nedaly, rozpadly se na prach. ale pořád zůstávají v mé paměti jako povedené rohlíčky. zbylých dvě stě se totiž rozpadlo na prach už po vyndání z trouby. 

zasvěcení vědí, nestalo se mi to poprvé. loni se to teda jmenovalo husarské koláčky. pravda, marmeládový střed se na prach nerozpadl, ale, hospodyňky uznejte, můžete servírovat o Vánocích kuličky upečené marmelády obalené moukou?

samozřejmě že můžete. dobříš z nich žila ještě v únoru, protože já je domů nechtěla. tenkrát jsem se ještě snažila svého muže přesvědčit, že jsem šikovná kuchařinka. teď už to hraju jenom na sex a i to dost bídně. manželství nám tedy zachraňuje myčka a další elektrická zařízení, především notes s přípojením na internet a hlavně internetové stránky www - no dyk sami víte, kam nejčastějc lezete. 

moučkový cukr s vanilkou se nedočkal ani druhé várky rohlíčků. ty byly kakaové a pamětliva předchozí katastrofy snažila jsem se těsto dělat trochu méně ... křehké. a to se povedlo. rohlíčky se při pečení docela rozplácly, takže jsem je pojmenovala Obrovy rumové houstičky. Obrovy rumové houstičky nejsou křehké ani za mák.

Doporučujeme je používat při bezlepkové dietě jako otvírák na konzervy s kukuřicí. 

co prozradily Vánoce

4. ledna 2011 v 20:20 | mňau
nejhodnější z rodiny je Julie. Dostala milion dárků. Myslím, že na ostatní děti na světě nic nezbylo.

největší sportsmenka z rodiny jsem já. nebo aspoň Ježíšek si přeje, abych byla. 

David je z nás největší čtenář. musí být, nechce-li Ježíška zklamat.



Ježíšek si myslí, že mi udělal největší radost novým stříbrným počítačem. jenomže ježíšku, na to jsem málo chlap. stříbrný počítač, který se zapne o dvacet minut dřív, než jeho předchůdce, kterého s ulehčením vrátím zítra junákům... stříbrný počítač, který plní má přání dřív, než mu je sdělím, a dá se ovládat jednou rukou...stříbrný počítač je k sežrání, ale - z těch ňůjorských džín budu mít orgasmus pokaždý, když je vemu na sebe. a to ten stříbrnej chlapec prostě nedokáže....

logika neúprosné logiky

4. ledna 2011 v 20:10 | mňau
s dítětem vedeme už velice zajímavé hovory. nemůžu se nedivit, jak to je v té makovici poskládané. 


Julinko, půjdeš zase kousek sama? Maminku už bolí ruka. 
Ne. Nechceš. 
Jenže máma už tě nese dlouho. Ruka už nemá žádnou sílu. Auau. Bolí.
Pofoukáme. Fú, fú. Už nebolí. 

Dneska Julie obědvala a já věšela prádlo. 
Sponka. Maminčina. Fuj. To se nepapá. 
Co to říkáš, Juli, kde je sponka? 
V papáníčku, odpovídá Julie a podává větvičku tymiánu. 

Otevřu oko ráno po mejdanu a říkám si: David naštvanej, aspoň že tý Julii je to jedno, v kolik maminka přišla z hospody. Julie v tu ránu nejstrašnějším hlasem ranní sirény volá: Vstávej! Osobo!

Hezky spinkej. Až se vyspinkáš, bude zase ráno a půjdeme do Zoo.
Dobré ráno! Milášku!
Dobré ráno si řekneme ráno. Teď hezky spinkej.
Chrrrr, pší, chrrr, pší. Vyspintaná, vstávat. Ano. Do Zoo.