logika neúprosné logiky

4. ledna 2011 v 20:10 | mňau
s dítětem vedeme už velice zajímavé hovory. nemůžu se nedivit, jak to je v té makovici poskládané. 


Julinko, půjdeš zase kousek sama? Maminku už bolí ruka. 
Ne. Nechceš. 
Jenže máma už tě nese dlouho. Ruka už nemá žádnou sílu. Auau. Bolí.
Pofoukáme. Fú, fú. Už nebolí. 

Dneska Julie obědvala a já věšela prádlo. 
Sponka. Maminčina. Fuj. To se nepapá. 
Co to říkáš, Juli, kde je sponka? 
V papáníčku, odpovídá Julie a podává větvičku tymiánu. 

Otevřu oko ráno po mejdanu a říkám si: David naštvanej, aspoň že tý Julii je to jedno, v kolik maminka přišla z hospody. Julie v tu ránu nejstrašnějším hlasem ranní sirény volá: Vstávej! Osobo!

Hezky spinkej. Až se vyspinkáš, bude zase ráno a půjdeme do Zoo.
Dobré ráno! Milášku!
Dobré ráno si řekneme ráno. Teď hezky spinkej.
Chrrrr, pší, chrrr, pší. Vyspintaná, vstávat. Ano. Do Zoo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama