hoi

28. února 2011 v 13:27 | mňau
tak jsme zpět z hor a je to síla, ty návraty.

v praze je hnusně i když je hezky, natož když je hnusně.

kytky týden bez naší přítomnosti v pohodě přežily, ale nepřežily druhý den julčiny přítomnosti.

v sobotu večer jsme přijeli a v neděli ráno se julča vzbudili v nechutnej čas, asi v sedm ráno. abych si spravila náladu, tak po povinném kolečku plína-mlíko-převlíknout-jogurtskuličkama jsem si udělala čaj a sedla k detektivce. jula si hrála za mým křeslem. četla si časopis skauting a oznamovala, kdo je na obrázku Jů, teta Bála. Jů, stlejda, maminto. Jů, teta. Jů, stlejda. ten časopis se zdá být naším rodinným podnikem, píšou ho samý tety a strejčkové.

a pak najednou místo tetastlejda řekla: umejt ručičty!

nevěřila jsem vlastním uším, protože mytí ručiček není nic, co by naše dítě dělalo dobrovolně. nereagovala jsem nijak a doufala, že to přejde, protože se zrovna schylovalo k sebevraždě hlavního hrdiny. nepřešlo. hlavní hrdinka vylezla zpoza křesla a ruce měla obalené černostříbrným hnusem.

několik dlouhých vteřin jsme se cítila velice perplexed.

první, co mě napadlo, bylo, že se sama přebalovala.

když jsem se odvážila pohlédnout za křeslo, zjistila jsem, že přesazovala, nebo teda spíš vyhazovala kytky z květináčů. hlínu smíšenou se stříbrnými kuličkami jakéhosi hnojiva stihla rozmatlat po polici i po několika knihách. k dovršení všeho si špinavou ruku strčila do pusy a začla jí olizovat.

dál to šlo jako na drátku:
vana
hledání informací o kytkách v plechovce na internetu
telefonát do toxikologické poradny
knížka o dětských otravách

toxikologická poradna byla permanentně obsazená, v knížce o dětských otravách poradili černé uhlí, na černém uhlí byl nápis "nepodávat dětem do tří let".

tak jsme usoudili, že výplach úst byl včasný, hnojivo bylo v malé koncentraci a dítě bude podrobeno pečlivému pozorování a šli si udělat dospěláckou snídani.

(Toxikologické informační středisko tel. 224915402.)

Jo, tu dárkovou čilipapričku v plechovce jsem dostala s přáním, aby byl můj život jedno velké vzrůšo. Nepochybně je.
 


Komentáře

1 Eva Eva Eva Eva | 28. února 2011 v 17:49 | Reagovat

ach jo :-x

2 jesteziju jesteziju | 28. února 2011 v 20:28 | Reagovat

to není nic proti čilipapričkám. to je pamflet proti batolatům. sazeničky se pokouším zachraňovat máčením ve vodě, takže ještě nic není ztraceno.

3 dond dond | E-mail | Web | 1. března 2011 v 16:49 | Reagovat

Spal jsem. S úlevou jsem zaznamenal, že kolečko plínta-mlíčto-pževlítnout-tuličty dnes převzala Mňau a znovu usnul.

Vzbudila mě věta, no to snad není možný. Rozlepenýma očima jsem pozoroval batole s rukama obalenýma něčím (hnědým), co se zároveň nacházelo na křesle, posteli, policích, knihách a značné části podlahy v ložnici.

Následovalo mytí, převlíkání, nadávání, telefonování, internetování, sušení a mračení na nicnechápající batole. A půlhodinový základní úklid nejhorších následků. Jak to tak po sobě čtu, zní to jako ideální návod, jak zahájit den.

4 Manka Manka | 4. března 2011 v 8:11 | Reagovat

Mělo by vás to vyhecovat přečíst si něco o pěstovaných květinách. Některé oblíbené, doma pěstované květiny jsou prudce jedovaté. :-((((

5 jesteziju jesteziju | 4. března 2011 v 11:02 | Reagovat

tím už jsme prošli. jedovatku si vzal david do práce, tam žádný batoly nemaj. doma už máme jenom neškodný kytky, u kterejch nevadí, že si dítě posvačí upadlej lístek nebo tak. a bramboříky a vánoční hvězdu máme uvězněnou mezi skly okna.

6 Magda Magda | 4. března 2011 v 13:41 | Reagovat

No, když jsem v květinářství kupovala ibišek a ještě jsem se konverzačně zeptala, jestli fakt není jedovatej (asi není, když ho dávají i do čajů..), tak mi paní prodavačka (koulejíc očima) vysvětlila, že aby se dítě kytkou otrávilo, by si z ní muselo uvařit odvar.. A to že prý batolata nezvládnou. No, nevěřila jsem jí. Jedovatky taky byly odejity nebo se staly (doufám) nedosažitelnými. Jsou to radosti..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama