Evy

22. března 2011 v 12:48 | mňau
Je několik Ev, které pro mě byly, jsou nebo budou životně důležité. Kdyby to nebylo tak rozšířené jméno, všechny moje dcery by se jmenovaly Eva, protože - protože prostě jo.

S jednou důležitou Evou jsem se teď viděla po mnoha letech. Chce se mi říct po deseti, ale obávám se, že je to ještě víc. Rozhodně je to třináct od maturitního večírku a jestli jsme se viděly ještě někdy potom, to si teda vůbec nemůžu vzpomenout. Co si naopak vzpomínám velice dobře, je, že bez Evy by moje středoškolský léta byly daleko méně zábavný a příjemný.

Chodily jsme spolu i na základku, do jazykové třídy. Co bylo od třetí do šesté už nevím, to nejlepší nastalo pak. Dostali jsme na poslední dva roky základky úplně skvělého tříďase, pána před důchodem, kterému však ve smyslu pro humor a v opravdovosti nejspíš nebyl mezi učiteli nikdo roven.

A nastala ještě jedna skvělá věc, jako jediná třída na škole jsme měli školní lavice pro tři žáky. Eva seděla celý život s Aničkou, svojí nejlepší kamarádkou z vesnice, a k nim jsem - asi že na ně nikdo jinej nevybyl, byla "přisazená" já. Seděla jsem uprostřed, což bylo místo výhodný jen z hlediska opisování, jinak to byla trochu otrava furt někoho přelejzat. Ale měly jsme tu lavici vzadu u okna a užily jsme si tam neskutečně srandy.

Pak jsme se všechny tři hlásily na stejnou střední, všechny tři jsme prolezly přijímačkama, ale Aničku přiřadili do Béčka a nás dvě s Evou do Déčka, následkem čehož jsme se ještě víc sblížily. Holt společný zážitky.

No a pak jsme odmaturovaly a rozlezly se do různých míst republiky, asi třikrát jsme si za těch x let zatelefonovaly, přály si nejdřív dopisama, posléze smskama k narozkám, vyměnily si svatební oznámení.

a teď jsme se konečně viděly. ona přišla s tříleťákem, já s dvouleťačkou. děti se daly dohromady hned, my jsme se chvilku oťukávaly, ale asi po hodince už mi přišlo, že jsme navázaly tam, kde jsme skončily. jako by toho času uplynulo mnohem míň. máme sice o titul víc, o muže víc, o dítě víc, o nějakou tu zkušenost víc než tehdy na konci čtvrťáku a něčeho jistě i míň, ale - až na to, že je eva mnohem hubenější než kdy předtím - se vlastně nic nezměnilo.

utahovala si ze mě stejně nechutně jako dřív.

(o Evě kolejní a Evě knihovní taky třeba někdy napíšu. Evy, bojte se.)
 


Komentáře

1 Eva EVa Eva EVa | 22. března 2011 v 20:31 | Reagovat

Pokud vynecháš upřímnost o tom, že mám každý rok víc něčeho zcela konkrétního zvážitelného, tak budiž... Ale netřeba plýtvat slof.

2 jesteziju jesteziju | 23. března 2011 v 22:42 | Reagovat

checht. to nepíšu ani o sobě. napíšu podrobnosti z našeho holčičího výletu na jih. jo? bez vážení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama