čím dál tím dál

15. června 2011 v 23:13 | mňau
Stárnu, stárnu. Nebo - pozitivněji - moudřím, moudřím.

Už se mi moc často nestává, že na někoho řvu, někomu se vysmívám nebo mu na nezpochybnitelných důkazech vysvětluju, že je úplně blbej. Nemám na to koule (a pak taky čas, ono s tím je dost osírání okolo a pak to žehlení nebo nežehlení taky zabere čas nebo mozkovou kapacitu).

Taky už všecko není taková p*del jako byla. Teda, půlka věcí byla strašná p*del čiliže psina a druhá půlka strašný problém. Teď těch problémů je pár, ale velkých legrací taky jen pár. Uprostřed je šedo - jsou tam věci, které jsou z nějakého ohledu důležité, ale z mnoha jiných ne a rozhodně nejsou velkým důvodem k smíchu ani k pláči. Ty dřív nějak neexistovaly.

Ale rozčiluju se furt. Tak třeba dneska v sekáči, že maj velikosti jenom na slony a nikdo nešije na normální lidi. Nakonec se v kabince ukázalo, že sloní velikost mi skvěle padne a že mám o sobě zbytečně minimalistické představy. Pořád se hrozně podceňuju, v některých partiích rozhodně neoprávněně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama