Červenec 2011

pizza s brokolicí

28. července 2011 v 23:24 | mňau
Jeli jsme na Mácháč a chtěla jsem udělat nějaké vhodné jídlo, které se bude dobře skladovat a konzumovat při plachtění, resp. na mořském břehu. Dobrou volbou se mi zdála pizza, ale protože nápad na celodenní výlet vznikl asi v 10 večer, krom kvasnic nebyly v dosahu téměř žádné vhodné ingredience. Vlastně jo, sýr a žampiony. Neměla-li být pizza žampionová s ničím, bylo nutno experimentovat.

Jako další suroviny se nabízely:
malý kuřecí řízek
vajíčka
smetana
brokolice


Nachystala jsem těsto a strčila ho kynout do ledničky s vidinou, že péct budu ráno. A začala jsem chystat bohatou oblohu.

Uvařit brokolici do polostavu. Podusit cibulku, podusit na ní žampiony, přidat povařenou brokolici. Solit, kořenit. Přidat vejce a zjemnit smetanou. A co teď? Pořád dost nevýrazná chuť, co s tím? Zachránil to poklad na dně lednice. Balkánský sýr. Kombinaci slaného měkkého sýra a brokolice můžu tisíckrát doporučit, přidala jsem ho k dušenému jídlu, po minutě ochutnala a věděla, že tohle dobře dopadne. Pokud teda, jak tvrdí kuchařské knihy, těsto v ledničce opravdu vykyne.

Usmažila jsem i na nudličky pokrájený řízek a přidala ho navrch v domění, že pizzu bez stopy masa mi rodina hodí na hlavu, ale vlastně to nebylo třeba.

Brokolicová s žampiony může být další stálicí našeho jídelníčku. Testem chuťových buněk mých příbuzných prošla. (Jo a těsto přes noc v lednici skutečně bezvadně vykyne.)

Dovolená

26. července 2011 v 20:50 | mňau
Řekl mi před pár měsíci muž: Měla by sis taky udělat nějakou dovolenou. Na týden někam jet, bez nás. No to ne, řekla jsem, já chci jet někam s vámi. Ještě to zvaž, na to on. Vyjeď se podívat někam za hranice a užij si týden bez rodiny. No tak jo, řekla jsem já. Kopernikovský obrat trval asi 10 sekund.

Vše se opravdu uskutečnilo a vězí za tím krom velkorysosti mého manžela především laskavost jeho rodičů, kteří vzali naši Julu na týden na byt. Totiž na chalupu.

Přesun od razantního NE k razantnímu ANO proběhl téměř v záporném čase a podobně probíhaly další předodjezdové záležitosti. Protože termín mého výletu za hranice všedních dnů se musel přizpůsobit termínu prarodičovské dovolené, nebylo naštěstí o čem dlouho rozmýšlet. Asi minutu trval rozhovor s Dickem, jestli by nás vzal na letní byt. Pak uběhlo asi 24 hodin a už jsme byly - já a Eva - majitelkami letenek do Grenoblu.

Mezi nákupem letenek a odletem uběhly asi čtyři týdny, ale v nich jsme nestihly nic. Tedy nic, co by nám snad mělo usnadnit nebo zpříjemnit pobyt v cizím městě. Klíče jsme si vyzvedly ani ne den před odletem. Prostě zběsilost pracovních a rodinných záležitostí nás valila před sebou a na žádné plánování dovolené nebyl čas. A pak najednou střih -

a začal klid. Začal už na letišti, když se ukázalo, že let bude o neznámý čas Č opožděn. Žádné bábovičky, žádné plíny, žádné kníkání, vaření, uklízení, žehlení. Dokonce ani žádná práce na webu nebo slavnostním odjezdu na jamboree. Kafíčko a klábosení. Kafíčko a klábosení. Kafíčko a klábosení. Sedm dní kafíček a klábosení.

O zlobení se

19. července 2011 v 16:54 | mňau
Já se na tebe zlobím, žes mi to snědla,

pravila Julinka.

Naprosto bez emocí, prostě jen tak mi to oznámila.

Vem čert, že ve skutečnosti ona byla po večeři, a tak si ještě přisedla k mojí. O jídlu to tentokrát není. Tentokrát je to o jejích jedinečných komunikačních dovednostech.

Vím, odkud má "já se na tebe zlobím". Vím, že jí to taky říkáme obvykle v klidu, bez bouře emocí, tedy když to zrovna zvládáme. Ale stejně - s jakou samozřejmostí a samozřejmou důvěrou, že to pochopím dobře, tj. neurazím se, nenaštvu, nevyčtu něco obratem - mi tohle řekla, mě fascinuje. Kéž by nám to takhle - na obou stranách - fungovalo i nadále. A kéž by to tak jednoduše uměli i dospěláci mezi sebou.

Další odposlechnuto

15. července 2011 v 16:52 | mňau

Odposlechnuto na ulici

Julie na adresu dalmatina: To je kjásnej pejsek! Tečkovanej, jako žijafa!


Odposlechnuto v autě

Dneska jsem našla v antikvariátě tuhle krásnou knížku. Teda doufám, že se ti bude líbit.
No ta je skvělá, to jsi koupila výborně. Tu nemám. ... Ta knížka je zajímavá tím, že autor knihy se po napsání knížky rozvedl se svou ženou a vzal si tu spoluautorku.
Jakože spolu spali tu knížku a pak se vzali?

láska, radost, sebeovládání, trpělivost

14. července 2011 v 16:41 | mňau
Fandila jsem si, že jsem strašně trpělivá maminka, ale to skončilo. Protože paní na hlídání mají o prázdninách prázdniny a protože skautské projekty prázdniny nemají, sehnala jsem na tento týden na tři hodiny denně školičku.

Julince se tam hodně líbí a nechce vůbec domů. Chodíváme tam na třetí odpoledne - druhá možnost je přijít v devět ráno, a to prostě nemáme šanci. V devět obvykle polonahé snídáme, schopné odejít z domu jsme nejdřív o tři čtvrtě hodiny později.

Chodíme tedy na třetí odpoledne, ale povedlo se nám to teprve dnes, ve čtvrtek. Kolem jedné se vždycky zdá, že je všechno v pohodě a budeme tam včas, ale houbeles. Pak se to nějak zvrtne, počůrané kalhotky, rozlitý kafe, zašpiněné oblečení a dorazíme o půl čtvrté.

Ale co je daleko horší, jak máme bejt někde na čas a nemáme tam hodiny a hodiny rezervy, nejsem trpělivá a klidná maminka.

Co mě jindy baví a nebo aspoň nečílí - třebaže musím pošesté říct Julince, aby si šla obléct kalhotky - to mě v časovém presu nesmírně vytáčí. Hlas mezi jednotlivými výzvami nezvyšuju o 15, ale rovnou o 100 %. Julie na to, se sebevědomím sobě vlastním, řekne: Já se zlobím, že na mě takhle houkáš. Nehoukej, já už jdu. A jde úplně jinam dělat něco úplně jiného.

A pak, když všecko zvládneme a odcházíme na tramvaj, nesu ji na krku, abych jí nemusela furt trhat od každýho kamínku, popelnice a odpadku a říkat "jdeme", "haló, jdeme", "chceš vůbec jít do tý školky" a jiný připitomělý hlášky.

A přitom myslím na to, jak mě vytáčí, že se zbytečně vytáčím, a že to přece nejni nic tak hroznýho, přijít pozdě do školky. A že chci bejt trpělivá a laskavá maminka.

odposlechnuto

13. července 2011 v 20:21 | mňau
odposlechnuto v zkoušecí kabince v obchodě s prádlem:

paní vrazí do obchodu.

prodavačka: přejete si?
paní: nějaký plavky, černý
prodavačka: a velikost?
paní: ééé, na zadku moc a na prsou málo

inserát

7. července 2011 v 23:17 | mňau
Hledáme parťáka na jachting plachting.
Ne pro mě, pro muže.
Jenom parťáky, parťačky neberem. Jsem cufíl žárlivá. Sex ve čtyřech klidně, ale do lodi jen homopohlavně.


Je to krásný sport, nadřete se jak koně a možná se i svezete. Jak říká Julča, budete plujit! Ale - nesmí lejt. Nesmí bejt bezvětří. Nesmí vám onemocnět parťák. Musíte se nějak dostat z maríny. Má to mnoho podmínek.

Těšte se na krásné zážitky. David se včera pár hodin povozil a dneska mi ukazoval pár velikých fialovozelených modřin v nebezpečné blízkosti mého druhého nejoblíbenějšího orgánu. A to jezdil s vlastním otcem! Tomu asi jedno vnouče stačí(?!)


Loď parkuje na macháči, je krásná, závodní a přeplachtěná, což znamená, že pluje strašně rychle a strašně snadno se zvrhává (jenom když fouká, jinak je celkem stabilní). Ale máme záchrannou plovací vestu i na postavu 104 cm. A dobrou pověst v místním jachtklubu.

Hlaste se níže v komentářích.

Značka: vyblbnutý manžel, spokojené manželství