láska, radost, sebeovládání, trpělivost

14. července 2011 v 16:41 | mňau
Fandila jsem si, že jsem strašně trpělivá maminka, ale to skončilo. Protože paní na hlídání mají o prázdninách prázdniny a protože skautské projekty prázdniny nemají, sehnala jsem na tento týden na tři hodiny denně školičku.

Julince se tam hodně líbí a nechce vůbec domů. Chodíváme tam na třetí odpoledne - druhá možnost je přijít v devět ráno, a to prostě nemáme šanci. V devět obvykle polonahé snídáme, schopné odejít z domu jsme nejdřív o tři čtvrtě hodiny později.

Chodíme tedy na třetí odpoledne, ale povedlo se nám to teprve dnes, ve čtvrtek. Kolem jedné se vždycky zdá, že je všechno v pohodě a budeme tam včas, ale houbeles. Pak se to nějak zvrtne, počůrané kalhotky, rozlitý kafe, zašpiněné oblečení a dorazíme o půl čtvrté.

Ale co je daleko horší, jak máme bejt někde na čas a nemáme tam hodiny a hodiny rezervy, nejsem trpělivá a klidná maminka.

Co mě jindy baví a nebo aspoň nečílí - třebaže musím pošesté říct Julince, aby si šla obléct kalhotky - to mě v časovém presu nesmírně vytáčí. Hlas mezi jednotlivými výzvami nezvyšuju o 15, ale rovnou o 100 %. Julie na to, se sebevědomím sobě vlastním, řekne: Já se zlobím, že na mě takhle houkáš. Nehoukej, já už jdu. A jde úplně jinam dělat něco úplně jiného.

A pak, když všecko zvládneme a odcházíme na tramvaj, nesu ji na krku, abych jí nemusela furt trhat od každýho kamínku, popelnice a odpadku a říkat "jdeme", "haló, jdeme", "chceš vůbec jít do tý školky" a jiný připitomělý hlášky.

A přitom myslím na to, jak mě vytáčí, že se zbytečně vytáčím, a že to přece nejni nic tak hroznýho, přijít pozdě do školky. A že chci bejt trpělivá a laskavá maminka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama