O zlobení se

19. července 2011 v 16:54 | mňau
Já se na tebe zlobím, žes mi to snědla,

pravila Julinka.

Naprosto bez emocí, prostě jen tak mi to oznámila.

Vem čert, že ve skutečnosti ona byla po večeři, a tak si ještě přisedla k mojí. O jídlu to tentokrát není. Tentokrát je to o jejích jedinečných komunikačních dovednostech.

Vím, odkud má "já se na tebe zlobím". Vím, že jí to taky říkáme obvykle v klidu, bez bouře emocí, tedy když to zrovna zvládáme. Ale stejně - s jakou samozřejmostí a samozřejmou důvěrou, že to pochopím dobře, tj. neurazím se, nenaštvu, nevyčtu něco obratem - mi tohle řekla, mě fascinuje. Kéž by nám to takhle - na obou stranách - fungovalo i nadále. A kéž by to tak jednoduše uměli i dospěláci mezi sebou.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama