Srpen 2011

prázdniny

23. srpna 2011 v 12:36 | mňau
Měli jsme teď čtyři dny prázdnin a bylo to fajn. Co budete dělat, ptali se děda s babičkou, když si Julinku odváželi na chalupu. Já jdu na svatbu, řekl David. Já jdu taky, na jinou, řekla jsem já.

Proč se ptaj, když to vědí? Říkali jsme, když zaklaply dveře. Ale nakonec jsme nedělali jenom to.

Zvládli jsme taktéž dvakrát vyrazit na brusle - jednou k Vltavě, podruhé k Labi, jednou pár kiláků, napodruhé už z Nymburka do Poděbrad a zpět. Jedna díra v gatích na zadku, ale bylo to skvělý. Já na tom nestála, co se Jula v podobě buňky ocitla na světě, takže asi tři roky. David rok, ale oba jsme se rozvzpomínali těžce a dlouze. Ještě že je pivo, to mi pomohlo sjíždět svahy. Na svý poslední svobodný a bezdětný výpravě jsem se totiž trochu rozsekala a těžko se na to zapomíná.

Byli jsme taky na dvou dlouhých večerních procházkách. Mně se to líbilo, chodili jsme od hospody k hospodě a mezi hospodami i v nich si povídali - zasejc o jiných věcech, než když je s námi Jula. Ne že bychom před ní chtěli něco utajit, ale spíš, člověk furt musí řešit nějaké praktické záležitosti - únavu, svačinu, pitíčko, labutě, nevim. David filosoval, já zbožně naslouchala, jako dřív.

David jel v sobotu hrát na svatbu a já se vydala tam, kam jsem toužila se vydat od začátku prázdnin - vykoupat se v přírodě. Našla jsem pískovnu u Čelákovic, super koupání, čistá voda, píseček, jéje. Stárnu a toužím po takových obyčejných věcech - ráchat se v pískovně, večeřet nanuka, poslouchat kytaru, jet do Telče na koncert a tak. Vlastně se připodobňuju Jule asi, ta má taky radost z kdečeho.

A Jula jde za týden do školky. Fíha.

výroky

23. srpna 2011 v 8:07 | mňau
Pudeme za Kristiánkem s maminkou Věrunkou a tatínkem Ondžichem, ano?

---

Tatínku? Co to bylo za paní včera? Co to bylo za paní, když maminka byla pryč?

---

Co jste dělali na chalupě?
Já jsem si hrála a papala.
A babička co dělala?
Babička nic.
A děda?
Děda taky nic.

starý član

8. srpna 2011 v 17:01 | mňau
Při čištění plochy jsem našla jeden článek. Nejspíš byl zapomněl zde být vyvěšen a teď je trochu stár. Ale což.


Dneska večer jsme se naložily s Julou do velké vany a pořádně se užily. Potřebovaly jsme to.
Ráno si Jula otloukla hlavu o obrubník dost hrozným způsobem, takže jsem váhala asi jen pět vteřin a už ji strkala do auta a jely jsme. Úrazy hlavy nejsou sranda. Naštěstí se v nemocnici ukázalo, že to skončilo fakt jen natlučením. I tak jsem si prožila zase po delší době pěknou rodičovskou hrůzu. Fuj.


Tenhle týden žijeme ve velkém domě v lípě a s námi ještě dva mrňousové s maminkami. Kristián a Jiřík. Takový malý kindergarten. Děti si se hrozně užívaj. Začátkem týdne chumelilo a já se teprv učila topit v kotli, takže dost peklo, ale už se zas vrátilo skoroléto a to je jiná radost. Vyvalujem se na dece u pískoviště.


Dneska má náš muž a táta narozky a tak piju a píšu na jeho počest. Těším se, že se od moře vrátí zdravý, spokojený a odpočatý a že mu ta zdravost, spokojenost i odpočatost dlouho vydrží. A taky že s náma dlouho vydrží. I když slavíme jeho narozky návštěvou nemocnic.

dítě nechce

2. srpna 2011 v 11:47 | mňau
Ještě žiju, no. napadlo mě, že by nebylo špatný vytvořit nějakou asociální síť. Jakože když má člověk náladu, tak se sociální sítě hodí, ale pak zas je ouvej a hodila by se spíš nějaká asociální. Kam by člověk napsal, třeba, dop*deleprácetojevšeckonaho*nodneska.

Nevím, co se dělalo při výchovných problémech dřív (vlastně vím, našla se vařečka), já se koukám do Googlu. V mé depce mě docela pobavilo, že když jsem napsala první dvě slova *dítě nechce*, tak našeptávač už věděl:

dítě nechce
- jíst
- pít
- spát
- kakat
- pít z lahve
- mluvit
- být v kočárku
- pít mléko

Z toho jsem usoudila, že výchovných problémů je nepřeberně, a protože nic z výše uvedeného neřeším, jsem vlastně úspěšná vychovatelka a basta.