Společné vaření

20. října 2011 v 13:20 | mňau
Vařily jsme s Julou gnocchi.

Kdysi jsem Julii poradila, ať si k lince přistaví židli a vyleze si na ni - měla období, že ji hrozně zajímalo, co se v kuchyni děje a tak furt žebrala: zvedneš mě? já potřebuju vidět!

Řešení s židlí mi přišlo chytré, Jule asi taky, takže od té doby asistuje v kuchyni z židle takřka furt.

Já budu taky solit!

Taková oznámení jsou skvělá, obvykle je říká, až když už koná.

Né, nesol! Nesol! To je cukr!

Takže dneska se přitočila k nokům a velice ji to bavilo. Nejprv jsem si myslela, že jí dám do ruky kus těsta, aby z něj vyválela žížalu nebo kuličku, ale to se nepovedlo.

Kde máš to těsto?
Tady, na ručičce.

Měla pravdu. Těsto na noky je řídké a Jula si ho rovnoměrně nanesla na povrch obou rukou, taky na mikinu a částečně i na zem.

Nemá-li úkol, je to trága, protože si zadává práci sama. Tak jsem se snažila vymyslet náhradní práci.

Vem vidličku a jemně ji polož na každý knedlíček a trochu zmáčkni. Takhle. Mělo by to udělat takové vroubkování a trošku knedlík zplacatit.
...
Jemně! Né!!!

Nakonec jsem vymyslela nejlepší úkol, a sice vymastit zapékací misku máslem. To se jí podařilo úplně nádherně, takhle z gruntu vymazáno jsem v životě neměla.

Dalším úkolem bylo uvařené noky smíchat s trochou pesta a vložit do pekáčku. To jí taky šlo moc, půlku lahvičky pesta přitom snědla (to je dobrý, tahle omáčka!), ale s tím jsem počítala. Na noky jsme naskládali rajčata a papriky podušené na cibulce a česneku a pak to Jula pokladla plátky sýra. Strčili jsme do trouby a bylo hotovo.

Kdyby si chtěl někdo z kuchařů začátečníků udělat gnocchi, tak přikládám recept, který používám (a nevím, kde jsem zcizila). Já vím, že se daj koupit chlazený nebo mražený, ale tohle je čerstvý, bez konzervantů a ještě zpracujete brambory ze včéra. No a s dětma je to i sranda, akorát vás u toho párkrát šlak trefí a na závěr musíte hodinu uklízet.

Vlastně recept - na ingrediencích není nic objevného, prostě bramborové knedlíky. Narozdíl od mých bramborových knedlíků se moje noky ovšem dají jíst.

Trochu vařených brambor - nám s Julou stačej bohatě dvě. A opravdu můžou bejt vařený bez šlupky a předvčerejší, i když Ital by z toho umřel. Nejskvělejší je mít lis na brambory a prolisovat je třikrát za sebou. Čím víc lisování, tím líp. Asi jde i postrouhané brambory znovu postrouhat, to nevím.

Trochu hladký mouky. Přidává se to po nepatrným množství. Těsto má zůstat co nejřidčí to jde - a zároveň už to musí držet tvar.

Jedno vejce a sůl.

Vaří se to taky nepatrně, asi dvě minuty, a je to.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama