bicíny

14. listopadu 2011 v 12:42 | mňau
Je to zvláštní něco se začít takhle od začátku učit. Vím, vím, každej den se něco nového učíme, třeba jak zacházet z tímhle vzteklým záchvatem svého sladkého kdysi-miminka nebo jak poslat slušně někam pána, kterej si zaslouží někam poslat. Ale stejně.

Učím se na bicíny od píky, teda od paličky, a mám pocit, že i můj trpělivý kantor si někdy zoufá a jindy se baví nad tím, co všecko nevím. Na něco se ho radši ani neptám. On ví, že mám za sebou 10 let docházky do houslí, takže se neobtěžuje mi vysvětlit, co je to triola. Já se neobtěžuju se zeptat, protože tím budu obtěžovat doma milého, aspoň máme důvod si povídat.

Ale na něco se ptám bezelstně, třeba:

Struny? Ono to má někde nějaký struny? A to se dá vypnout, jo?
Tady tu osminu a tuhle celou s tečkou hraju na tenhle buben. Ale jak se na tom bubnu udělá, že jedna je dlouhá a jedna krátká, když je to pořád jenom bum?
Jak se prosimvás zahraje pomlka?

A jindy se ani neptám:
Když vono se to takhle dvouruč hraje rukama křížem, tak prostě nemůžu udělat velký bum touhle rukou, když nad tím dělá malý bum tahle ruka.
No já to ani nevím, že tam není slyšet ten akcent, protože já to mám doma přikrytý dekou kvůli sousedům.

To učení od začátku u mě není jenom v tom, že jsem dřív neměla doma bicí soupravu a paličky. On je to takovej začátek úplnej. Umím noty, to jo, ale to je jediný /a to ještě jenom některý/. Jinak o tom nemám vůbec páru, a tak jsem vždycky užaslá, když zpod mých vlastních rukou vzejde něco, co třeba jenom vzdáleně připomíná něco, co by mohl být někdo ochoten poslouchat.

Třeba sousedi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama