Prosinec 2011

první hovory o lásce

28. prosince 2011 v 20:21 | mňau
Dobře, udělám ti kakao, ale říkala jsi před chvílí, že chceš džus. Tak nejdřív vypij ten džus.
Tak jo, mamí. Ty jsi moje láska.
Jasně. A ty moje. A táta taky.
Táta? Táta není láska. Táta je naše královna!

dospělá

20. prosince 2011 v 14:51 | mňau
Až budu zítra veliká, tak budu mít velký prsa a bříško a narodí se mi taky miminko, viď? A bude se jmenovat Kristiánek můj.

....

Ale mami, neboj, já už jsem trochu dospělá!


aktualizace po 2 hodinách:

Babi? Já ti budu pomáhat.
Babi? Proč mi říkáš babi?
No že seš babi.
Ty děláš rošťárny, viď? Já přece nejsem žádná babička.
Ale seš.

bosorka

14. prosince 2011 v 0:26 | mňau
Nechci přilejvat oheň do oleje ani vodu do kyseliny, ale přinesl mi dnes několik námětů k přemýšlení článek na Katalinky bločku. A mám potřebu se k němu vyjádřit, ale nejprve kousek ocituju. Vlastně podstatnou - střední část - zbytek si kdyžtak najděte na googlu.

Je ze mě čarodějnice. Úplně normální bosorka, kterou by ve středověku upálili na hranici. Nepoužívám kočárek, na šňůře se mi houpou klasické české čtvercovky, úspěšně se vyhýbám očkování, rodím si v kleče na zemi, spím s dítětem v jedné posteli, nežeru glutamát ani aspartam. Šátkuju, bezplenkuju, látkuju, bedýnkuju, kojím co to dá, učím se netrestat ani nechválit, a dokonce mi snad i přestaly chutnat brambůrky. A nad tím vším spousta malých, vítaných otazníčků.

A teď co k tomu chci napsat:

Moje ségra taky nepoužívá kočárek, na šňůře se jí houpou neklasické, ale přesto látkovky, o jejím porodu nic nevím, jenom, že si ho užila daleko víc, než já, s dítětem spala v jedné posteli cca do synova jednoho roku. Kojí a kojí a nevypadá, že by chtěla přestat. S příkrmama začala tak pozdě, že mi z toho vstávaly vlasy na hlavě. Bezplenkovala taky a možná ještě pořád, to nevím.

A já - kočárek byl můj hlavní parťák do Juliiných dvou let, v raném období, kdy jsem Julu unesla, tak jsem používala šátek a nosítko, protože 4. patro bez výtahu je prostě s kočárem peklo. Postýlku měla a má dcera svou a s námi spala - možná jednou (alelůja). Na porodu spatřuju krásného jenom to, že můj manžel je stále můj, ač to všecko viděl. Nežeru glutamát (jenom když si chci zahřešit u číňanců) a aspartam. Bezplenkovka je pro mě mimo mísu, spousta práce za málo výsledků, plíny papírový, s kojením jsem ráda skončila na roce, bedýnkovala bych ráda, a zkouším i netrestat a nechválit - ovšem když bylo dceři o rok a půl míň, šlo mi to daleko líp než teď. A očkujeme se.

A proč tenhle soupis: ségra dělá spoustu věcí úplně jinak, myslím si o některých věcech své, ale vůbec si o ní nemyslím, že je čarodějnice - a nikdy mě to ani nenapadlo. Cítím naprostý respekt k tomu, jak se k záležitostem výchovy a péče o svého syna staví. A stejně to mám i s Tebou, Kašpro.

Svět je pestrý, přístupů miliony, proč na někoho lepit nějaké nálepky? A hlavně: proč sama na sebe lepit nějaké nálepky?

jak pečeme

13. prosince 2011 v 20:20 | mňau
Pečeme - už od září, jak pravidelní čtenáři blogu vědí. Mezi prvním a druhým pečením sice nastala několikaměsíční pauza, ale už jsme na té vlně zase a žerém. Teda pečém.

Vypadá to tak, že uděláme kouli těsta a tu pak polehoučku pomaloučku měníme v rohlíčky. Pomaloučku polehoučku znamená tak dva plechy za den, protože

a) trvá nám to dlouho
b) víc než dva plechy nás to nebaví
c) je to tak max. míra, abych nezačla být nervozní. Obvyklé stresory při tomto množství totiž odpadají. Nic nespálím, protože dva plechy snadno uhlídám. Trouba netopí naprázdno protože prázdno nenastává - zapínám ji, až když jsou oba plechy plné. Dítě nemá moc šancí se spálit, protože při pečení samotném už se věnuje jiné činnosti, třeba malování, a chodí mě jen kontrolovat: Mamí, já už jsou ty rohlíčky? Já už bysem je chtěla papat!

Dva plechy za den jsou, pravda, spíš dva plechy za týden, protože častěji se k tomu nedostanem, máme i jiné zájmy: modelování, malování, stříhání, tiskání a tohle. Ale tak co už, byt nám to provoní i tak.

Co je daleko nejzajímavější, že naše vanilkové rohlíčky vůbec nejsou vanilkové, protože je vůbec nemáčíme ve vanilkovém cukru. Já měla podezření už dřív, že by mi neomatlané chutnaly víc. Zkusila jsem to tedy i na Julii a sláva. Jak je to s Davidem, těžko říct. Sladký nemá rád, takže by mu to mohlo taky chutnat víc, jenomže zatím na něj nikdy nezbylo.

My s Julou totiž všecko, co upečem, obratem sníme.

"Mamí, to jsme dneska upečely nejvíc nejvíc nejvíc výborně!"

hlad

7. prosince 2011 v 11:06 | mňau

Mami, zavážeš medvídkovi bryndák?
Bryndák? On bude papat?
Ano, papat. Žirafu.
Žirafu? A nebude z toho smutná?
Nebude, řikal medvěd.

seznam pro ježíška

2. prosince 2011 v 21:21 | mňau
Předpokládám, že Ježíšek čte můj blog, aspoň před Vánocema, takže jsem se rozhodla sem napsat, co si přeju. Věřím, vlastně spíš doufám, že Ježíšek mě považoval celý rok za hodnou a hodlá mi něco nadělit.

Milý Ježíšku. Mám spoustu přání, jako každý rok. Dovoluji si je sem vepsat doufajíc, že sem zavítáš a inspiruješ se. Věřím, že vymyslet tisíce dárků pro tisíce hodných lidí na světě je hrozné peklo a že Ti tento seznam trochu uleví. Jsem ráda, že jsi. Ta zima a tma už mi leze na mozek a jen existence Tvých narozenin a jejich blížící se oslava, na kterou se připravuji každodenní deckou bílého, mě činí ještě snesitelnou pro mé okolí. Tak tedy, co si přeju (kromě těch klasických věcí jako je světový mír, demise prezidenta, vydání papežské encykliky na téma používejte prosimvás prezervativy):

1. prodloužený víkend, o kterém si Ježíšek veme na starost Julinku, abychom mohli vyrazit někam na lyže (dá-li kotník)
2. prodloužený víkend, o kterém (nebudu se opakovat, ale chápeš, Ježíšku, některé dárky se mohou dávat pořád dokola)
3. pantofle vel. 39 vhodné i mezi lid (tj. do práce)
4. kurz vaření (no, vlastně jsem nenašla nic, co by mě zaujalo) takže radši kuchařku Jamieho Olivera (30 minut v kuchyni) nebo Nigelly Lawson (Vaříme expres)
5. kosmetiku Lipikar, mýdlo, mlíko, krém
6. french press, neb ten od Křečka jsem omylem zfacknula dolů z linky a teď jsem bez kafe (malinkej, malinečkej, jenom na jedno moje kafe jednou denně pro radost)
7. zelený čaj - sencha, genmaicha, jasmínový
8. učebnici pro bicistky: Veselý, Akcenty
9. poukaz do sexshopu fitka



Kdyby tě zajímalo, co má na seznamu Julinka a nechtělo by se ti letět k nám na okno:

1. stolní a karetní hry pro malé děti - člobrdo s krtečkem místo puntíků, Dráček fráček Duha, pexeso, jakékoli jiné od 3 či 4 let (www.mamanek.cz, máme už Turbulento)
2. puzzle tak kolem 50 velkých kousků a nebo jiné skládačky
3. pastelky, dřevěné, ale aby fakt malovaly, máme doma pár krabiček laciných pastelek, které malují skoro neviditelně
4. vystřihovánky pro malé děti
5. vodovky a štětce
6. nůžky pro malé děti
7. omalovánky všeho druhu
8. placky s písničkami pro děti nebo s večerníčky
9. polštářek do postýlky
10. předplatné Sluníčka
11. kelímek na čištění zoubků


Závěrem upozorňuji, že seznam může být dále aktualizován a pravděpodobně též bude - aspoň ten na okně. Tiskové chyby vyhrazeny.

Děkuju předem za laskavou pozornost věnovanou těmto seznamům a těším se na shledání o Vánocích. Slibuju, že aspoň trochu uklidím. Hou hou hou.