jak pečeme

13. prosince 2011 v 20:20 | mňau
Pečeme - už od září, jak pravidelní čtenáři blogu vědí. Mezi prvním a druhým pečením sice nastala několikaměsíční pauza, ale už jsme na té vlně zase a žerém. Teda pečém.

Vypadá to tak, že uděláme kouli těsta a tu pak polehoučku pomaloučku měníme v rohlíčky. Pomaloučku polehoučku znamená tak dva plechy za den, protože

a) trvá nám to dlouho
b) víc než dva plechy nás to nebaví
c) je to tak max. míra, abych nezačla být nervozní. Obvyklé stresory při tomto množství totiž odpadají. Nic nespálím, protože dva plechy snadno uhlídám. Trouba netopí naprázdno protože prázdno nenastává - zapínám ji, až když jsou oba plechy plné. Dítě nemá moc šancí se spálit, protože při pečení samotném už se věnuje jiné činnosti, třeba malování, a chodí mě jen kontrolovat: Mamí, já už jsou ty rohlíčky? Já už bysem je chtěla papat!

Dva plechy za den jsou, pravda, spíš dva plechy za týden, protože častěji se k tomu nedostanem, máme i jiné zájmy: modelování, malování, stříhání, tiskání a tohle. Ale tak co už, byt nám to provoní i tak.

Co je daleko nejzajímavější, že naše vanilkové rohlíčky vůbec nejsou vanilkové, protože je vůbec nemáčíme ve vanilkovém cukru. Já měla podezření už dřív, že by mi neomatlané chutnaly víc. Zkusila jsem to tedy i na Julii a sláva. Jak je to s Davidem, těžko říct. Sladký nemá rád, takže by mu to mohlo taky chutnat víc, jenomže zatím na něj nikdy nezbylo.

My s Julou totiž všecko, co upečem, obratem sníme.

"Mamí, to jsme dneska upečely nejvíc nejvíc nejvíc výborně!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama