odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec

16. ledna 2012 v 22:27 | mňau
Živíte-li se psaním knížek o managementu, asi nebudete souhlasit, ale... bejt šéf podle mě rovná se pevně doufat. Pevně doufat, že to nakonec prostě dobře dopadne. Rozdáte karty, důvěru, peníze, rozumy - a pak se vám to buď skládá dohromady a dává to smysl, a nebo se to dohromady neskládá a dává to průser. Stát se může obojí, ale věřit v průser je blbost, že, to by se na to člověk vykašlal rovnou.

S rodičovstvím je to stejný, myslím. Člověk rozdává, investuje a často se i dost snaží, protože doufá, že to prostě nějak nakonec dobře dopadne. Že to klapne a všechny fujtajbly a nástrahy to nezkušené mládě nějak přehlédne nebo překoná a že prostě to všecko dává a bude dávat dobrý smysl. Průsery hrozí taky, no, ale s vizí průseru se do porodnice asi nejezdí, že jo. Všechny zamilované páry si přejí miminko, žádný v čase plození nemyslí na uhrovatého puberťáka, přestože puberta trvá leta, zatímco miminkovitost měsíce.

No a nakonec - je snad takové vaření večeře něco jiného? Něco jiného než doufání v smysluplný závěr celé té snahy? Já vím, někdy se vyplatí vážit, někdy kouknout do knihy, někdy poslechnout chytřejšího kuchaře, ale stejně. Doufáme, že to dobře dopadne, a nakonec obvykle taky dopadne, zvláště, když se vaří s láskou, ne?

A což teprv, když se vychovává s láskou. A nebo šéfuje s láskou.

Asi začnu psát knihy o vaření, managementu a výchově. S vírou, že to dobře dopadne.
 


Komentáře

1 dond dond | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 22:44 | Reagovat

Jestli šéfuješ stejně dobře jako guláš, tak to nemůže dopadnout špatně!

2 vena vena | 17. února 2012 v 12:57 | Reagovat

A já se hlásím o ty knihy:-)

3 jesteziju jesteziju | 20. února 2012 v 23:05 | Reagovat

to je dobře. první se bude jmenovat "kterak nepropadnouti zoufalství při výchově"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama