Březen 2012

Finále

22. března 2012 v 12:17 | mňau
Největší pracovní vypětí je za mnou a doufám, že něco takového dlouho nezažiju. Výstava je krásná, ale že by se na tom musel jeden (správněji v tomto případě dva, ještě lépe dvě) odrovnat, to teda nic.

Práce jsme zvládly děsně moc, Mkt k své standardní pracovní náplni, takže vstávala ve čtyři ráno. Mít spolu firmu a takhle tvrdě pracovat, tak je naděje, že bychom byly hrozně brzy hrozně bohaté.

Zajímavé je, že ta zkušenost byla šíleně vyčerpávající, co do sil i nervů, ale přesto nebyla šílená. Ta podzimní malá výstava byla strašná co do pracovních vztahů, nepříjemných telefonátů a hovorů. Tahle velká ne. Naopak mi dala šanci uvědomit si, v jak skvělém pracovním prostředí jsem se ocitla. Jak profíci na ústředí, tak velké množství dalších skautů dobrovolníků na požádání okamžitě pomohlo, převzali nejen jednotlivosti, ale i celé balíky úkolů na sebe a udělali je s nasazením, ze kterého bych si kecla na zadek, kdybych na to měla čas.

Udělalo to na mě ohromný dojem.

Výstava otevřená. Nečtu maily, neberu telefony a z hlavy si mažu databázi všech exponátů a popisků. V batohu už nosím zase jenom kameny, kaštany, lopatičky a náhradní punčocháčky. A ordinuju si kafovou odvykačku.

Prázdniny.

hovory

20. března 2012 v 8:27 | mňau
tak mi sežeň aspoň šátek, když jsem bratr manžel. já jsem svůj kroj přenechal sestře bývalé manželce.

Odposlechnuto

10. března 2012 v 21:38 | mňau
Běžím z krámu a slyším, jak chlapík na druhé straně ulice telefonuje:

Hele, právě vidím zajímavou slečnu. V jedný ruce má basu piv a v druhý plíny.

Co z toho vyplývá?

a) stále ještě vypadám jako slečna!
b) stále ještě trochu pečuju o svoji rodinu!

eagle, walker

4. března 2012 v 2:05 | mňau
Chytrému napověz a hloupého kopni, Eagle Walker mi vyhledává Google, když ho dokola mučím zadáním Orlovy Wolker.

Finišujem výstavu a přitom jsme v prostředku, z mého pohledu. Jsem nejskeptičtější ze všech, protože mám ráda věci nachystané a předem dobře připravené, rozmyšlené. Všichni mí spolupracovníci jsou v pohodě, jistí, že všechno běží, jenom já nejím a nespím, protože se bojím, že to někde neklapne.

Prohlašovala jsem nedávno, že chci dělat starostku a ředitele a vůbec všechno, ale nechci. Už rozpočet na 800 klacků mi dělá mžitky před očima, nespím a vymýšlím nemožné věci, abych se udržela v náladě a optimismu.Nechci žádné funkce ani odpovědnost, mám z toho děsoběs.

Navrch má David nějaké nemožné výzvy a příležitosti ve své práci, takže ani na něj nemůžu navalit všechnu starost o domácnost a děti, poněvadž on je živitel a řešitel a já jen přicmrndávač - vlastně ani pořádně nepracuju, jenom se věnuju svým koníčkům. Uch. Ještě že klapl ten grant z Prahy, jinak nevim. Sponzoři sice sponzorujou, ale v duchu hesla Dobrého pomálu. A ještě natáčíme televizní reklamu.

Úh. Tuším, že jednou nastane léto, vandry, tábory... Už aby to bylo. Tohle jaro jsem přecenila svoje síly.