Červen 2012

O usínání 2.

28. června 2012 v 21:11 | mňau
Tak Julie, přestaň povídat, zavři oči a spinkej.


Mně je to jedno! Já si budu dělat, co chci! Že jo?

zpěvy

27. června 2012 v 21:25 | mňau
Maminko, já nechci zpívat.
Nezpívej, nemusíš.
Ale já nechci tebe abys zpívala.
Mě? Ale já ráda zpívám.
Ale já to nerada poslouchám, víš?

usínání

27. června 2012 v 21:24 | mňau
Jula usíná hrozně nezpůsobně. Kroutí u toho nohama, rukama, leze po zdi, organizuje zvířátka, padá z postele a mluví. Hlavně mluví. Když mám nějaký zvláštní zájem na tom, aby usnula rychle, lehnu si k ní a snažím se omezovat počet jejích pohybů a slov.

Snažím se na ni potichu pomalu mluvit a uklidňovat: hajej, nepovídej, zavři pusinku, zavři očička. Když se trochu sklidní, dělám takové pssst nebo ššt vždycky, když začne zase mluvit. A později neříkám nic a nedělám nic, jenom se tvářím, že spím. Po pár desítkách minut tváření toho mám plný zuby a povídám:

Julinko. Zase jsi mě vzbudila. Já tady nemůžu spát, musím si jít lehnout někam jinam.
Né, buď tady se mnou, já už spím a jsem potichu, ujistí mě. Jenomže pak, za deset vteřin:
Už tě nebudím? ptá se šeptem. Když nereaguju, přidá na hlasitosti:
Haló, nevzbudila jsem tě? A nakonec:
Mami, haló, nevzbudilo tě to? To už řve na celé kolo.

Tak tak.

Ejhle vs. Gemini

5. června 2012 v 22:19 | mňau
Po šesti letech jsem se ocitla na skautské vzdělávačce. Se z toho poděláš, až zjistíš, co je to práce, řekl mi Krišot před čtvrt rokem. Měl pravdu, druhej den kurzu mě to chytlo a mírnou dietku si ordinuju ještě teď.


Navzdory šestiletému odstupu nemůžu nesrovnávat tuhle ilš s tím, co znám ze skautského vzdělávání nejlíp - Gemini.

1. lidé
Lidé výborní na straně týmu i na straně účastníků. Ani jednu školu si nevybírají lidé nechytří - ono jich je dle mého názoru ve skautu vůbec málo. Krom chytrosti jsou na obou kurzech lidé s upřímným zájmem o svět, skauting a práci na sobě. A jednoznačně tam jedou s chutí a odhodláním něco dobrého si z toho vzít.

2. stres
V míře stresu se naproti tomu školy liší přímo úžasně. Má to objektivní důvod v počtech účastníků, které je nutno koordinovat, ale i tak mi přijde Gemini - aspoň to tehdejší před šesti lety - jako nadbytečně stresová záležitost.

3. připravenost
Gemini jede v kolejích, a tak se vždy chystají a odlaďují spíš detaily, Ejhle žádné koleje nemá. Každý ročník má nový tým a hledá si svoje cestičky, takže nutně musí brát do rukou daleko větší balvany. Vyžaduje to celkově víc práce a na detaily se někdy nedostane - někdy naschvál, někdy omylem. Podle mě vypadá Ejhle oproti Gemini neučasaně. Leckterý obrys se dotesá až za pochodu - a nebo vůbec. Ale zase vzniklo už na prvním běhu pár originálních programových formátů - třeba hospoda.

4. témata
Gemini má svoje stálá témata. Hodnota jednotlivce, zpětná vazba, smysl skautingu a jeho ohlodávání na kost. Ejhle nemá svá témata a dle mě by bylo fajn, kdyby měla - ač třeba pro každý ročník jiná.

5. podíl externistů
V Gemini malý, na Ejhle vysoký. Obojí má plusy i minusy.

6. velikost týmu
V Gemini velký, na Ejhle malý. Nejen absolutně, ale i vztaženo k počtu účastníků.

7. respekt
Respekt k účastníkům a jejich zkušenostem. V tom se školy ani náhodou neliší.

8. otcové a matky
Na Ejhle mi chyběla matka nebo otec instruktor. Ani ne tak jistota velkého šéfa v zádech (to jen první den, pak mi začlo být příjemný, že na mě leží daleko větší odpovědnost za celek než na G), jako spíš viditelná generační rozkročenost skautingu a podpora starších a zkušenějších mladším a nezkušenějším. Trochu to tam možná suploval starosta Junáka, který s námi strávil velkou část běhu, ale líbilo by se mi, kdyby nějaká ctěná skautská osobnost chtěla s námi strávit zbytek Ejhle. Cítila jsem se totiž trochu jak na mládežnickém táboře - instruktoři jsou sice třeba o deset let starší, ale pořád spíš bráchové a ségry než životní vzory.

Celkově mám dojem, že se obě školy si jsou hoodně podobné. Takové ségry. To odlišné je úplně jinde než mezi nimi dvěma.

Děkuju babičce, dědovi, dceři a mužovi, že mi umožnili zase naskočit do skautského vzdělávacího kombajnu. Poděkuju vám ještě ústně, protože pochybuju, že jste se tímhle článkem prokousali, tohle čtení může být zajímavé jen pro cca sedm lidí v republice.