T

5. července 2012 v 23:26 | mňau
Ještě je horká ruka, těžká,
Spánek nepravý.
Víno nenaliješ, už se nenapiješ
Jiným na zdraví.
Ještě tu jsi a budeš s námi, roste dojetí.
Co na to tříletí?

Ještě tu ležíš a přece napůl
Se vytrácíš.
Víc mi neřekneš, snad ani neposloucháš,
Přijdu po práci.
Třeba zamrkáš, koutkem se usměješ místo objetí.
Co na to tříletí?

Nic nechápou, nic neví a přece rozumí,
Nebrání se, nepřou, nezkouší jako my
Ukecat osud, vyměnit karty, rozdělit souvětí.
Mají svou moudrost...(i když jsou teprve)...tříletí.

Ještě je horká, ruka těžká,
Už nebolí.
Chci tě tu zdržet, chci s tebou mluvit,
Dal bych cokoli.
Tajemství zmizí jako se zjevilo s chvílí početí.
Vteřina. Století.
 


Komentáře

1 An An | 11. července 2012 v 22:34 | Reagovat

Krásný

2 Šp. Šp. | E-mail | 19. září 2012 v 7:32 | Reagovat

Vyrazilo mi to dech. A připomnělo mi to některé verše mýho táty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama