Září 2012

Knihovna pro vytrvalce

21. září 2012 v 21:09 | mňau
Ocitla jsem se dnes v budově Národní technické knihovny. Měla jsem zálusk pořádně si ji prohlédnout už od okamžiku jejího otevření, ale teprv konference o veřejné prospěšnosti mě tam skutečně dovedla.

Foyer ani konferenční místnost mě nijak neohromily, ale prostor samotné knihovny ano. Moje wow, wow, wow nepatřilo jen budově, ale také navigačnímu systému, otevřenosti a vzdušnosti prostoru, individuálním studovnám, popisu práce knihovny s knihou a sedacímu nábytku.

Vybrala jsem si pár knížek, abych se tam mohla chvíli posadit a civět: tak takhle taky může vypadat knihovna... A protože jako obvykle nerozhodoval rozum, ale emoce, scházela jsem z nejvyššího patra dolů odhodlaná stát se čtenářkou Národní technické knihovny. A vlastně ani ne tak čtenářkou - spíš fanynkou, obdivovatelkou a podporovatelkou.

Jenomže dole. Dole u registrace jsem vyčkala, až se mi bude někdo věnovat. Někdo se mě zeptal, jestli jsem 139. Řekla jsem, že ne, že se chci registrovat do knihovny. Dostala jsem instrukce, že musím přes turniket ven - a že k tomu, abych mohla ven, musím najít lístek, na který jsem přišla turniketem dovnitř. Venku si pak vyzvednu nový lístek, a to lísteček "registrace". S registračním lístkem projdu zpět do knihovny. Ovšem ne hned, do knihovny mi bude povolen vstup, až si moje nové číslo povolá registrační systém.

Pochopila, našla lístek, prošla turniketem, došla k lístečkům, zadala registraci, dostala číslo, čekala, čekala, čekala, a protože opět rozhodovaly emoce, otočila se na podpatku a šla.

Dostat potenciálního klienta takhle blízko konverzi a pak ho úplně zbytečně pustit? Já vím, tenhle lístečkový postup má určitě nějaký moudrý důvod. Jako většina absurdit ve veřejných službách.

(Hej, knihovníci, možná je někdy užitečnější zažít vlastní služby na vlastní kůži než vymýšlet, jak sehnat další fanoušky na FB.)

Lasaňová lapálie

18. září 2012 v 22:09 | mňau
Z dovolené jsem svým milým ujela o den dřív, abych se mohla zúčastnit přípravné porady našeho milého a nadějně rozjetého Ejhle. Porada byla velmi příjemná a spoustu se toho udělalo. To mě mile naladilo, a tak když jsem se dostala večer domů a uviděla v ledničce "čerstvé těstoviny" z farmářského trhu, pustila jsem se do nich. Datum spotřeby před pěti dny, to se dá určitě ještě zachránit, pomyslelo si moje šetrné srdéčko.

A tak jsem se pustila do přípravných prací.

Prvním kamenem úrazu bylo maso. Z mrazáku jsem o pár hodin dřív totiž vyndala kus hovězího, ale bylo to spíš hovězí na guláš než na boloňskou, jak se ukázalo po rozmrznutí. Trvalo mi hodinu, než jsem z něj vyrobila něco ušlechtilejšího, rozuměj míň flaksatého a tučného. Fajn. Umlít a hodit na cibulku s česnekem. Dostavil se první dobrý pocit ze zvládnutého problému.

Maso se krásně restuje, šťáva se odpařuje a já vyndávám víno. Táhnu, táhnu, ale špunt nevytáhnu. Zkouším to vší silou i všemi vývrtkami, co doma máme, ale nepomáhá. Nakonec musím do nářadí a otevírám lahev vína kladivem a hřebíkem. Dostavil se druhý dobrý pocit a jistota, že na téhle misi mě nic nezastaví.

Maso se dusí ve víně, začínám pracovat na té druhé, bešamelové omáčce. Když jsou obě víceméně hotové, zapínám troubu a vybaluji slavnostně lasagne z balíčku. V duchu už vrstvím a vrstvím a peču a jím. Jenomže.

Lasagne jsou plesnivé. Ne moc. Jenom mají takovou ušlechtilou bílou plísničku na povrchu. Uá! Co teď? Co teď s dvěma celkem pracnými omáčkami a roztopenou troubou? Nejprve uvažuju, že navrstvím do pekáčku špagety. Jenomže špagety v syrovém stavu mají pro můj pekáček nepraktický tvar a navrch mám oprávněnou obavu o výsledek - co když špagety vsají omáčky málo nebo nerovnoměrně a přijdou nazmar jak obě omáčky, tak těstoviny? O parmezánu nemluvě...

Nakonec tedy hledím do kuchařských knih, jak se vlastně vyrábějí nudle a pouštím se do toho. Je to radostná práce a začínám mít zase dobrý pocit. Válím těstovinu krásně na velikost pekáčku a těším se. Zapínám troubu. Né! Pečlivě vyválené placky jsem nerozumně naskládala na sebe a ony vytvořily nedělitelnou unii.

Válím tedy odznovu a pak už vrstvím, vrstvím, vrstvím a sypu a peču a sním... svůj krásný sen o krásném půldni stráveném v kuchyni a pochvale od spokojených strávníků.

Dobrou chuť.

Šťastné odjezdy a návraty

14. září 2012 v 15:50 | mňau
Loni se nám přes léto moc nedařilo opouštět Prahu, upsala jsem se k množství práce... letos jsem tu chybu kupodivu neopakovala a byli jsme pořád venku.

Bezvadně nachystaný tábor, chalupa, Lípa, dva fesťáky, vše korunováno skvělou rodinnou dovolenou způli strávenou uprostřed šumavské divočiny (no dobře, přeháním, je to hospodářský les v těsném sousedství hotelu, ale stejně) a způli uprostřed rodiny našich velice srdečných krumlovských přátel, kterým jsme se nastěhovali do baráku (nepřeháním).

Byly tedy v létě věci, z kterých se lze těšit. Asi tak.