madla od divadla

11. listopadu 2012 v 19:56 | mňau
Začínám být zkušenou návštěvnicí dětských divadelních představení, a tak vám mohu podat referát.

V knihovně hrává nyní o pátcích divadelní soubor, který nám stačilo vidět jednou. Šlo o včelí medvídky, činohra. Scéna bezva, kostýmy pěkné, ale jinak - no nebylo to pro děti od tří let. Včelí medvídci se chovali jak dvanáctiletí smradi a pubertální hlášky prostě tříleťáka nepobaví. Jeho rodiče kupodivu taky ne. Děti z prvních tříd se ale docela bavily, takže za pár let to možná zkusíme znova. Stálo to 80,- a sál byl velice prázdný, mohly tam být tak dvě třídy a pak asi osm dvojic dospělý dítě jako my. Utekly jsme asi v půlce, protože to bylo docela strašidelné, aspoň na naši Julii. Rozčilení z pavouka, který chtěl sežrat Čmeldu, jsem ještě za pomoci gumových medvídků zpracovala. Na obrovskou tlapu Pučmelouda už nestačilo nic. Musely jsme ven. (Ale brečelo i pár školáků, dodávám na Juliinu obranu.) "Nelíbilo. Ošklivé divadlo. Zlý Pučmeloun."

O sobotách a nedělích odpoledne bývají dětská představení v Redutě. Byly jsme na Třech veselých prasátkách a to si Julinka chválila, přestože asi osminu představení strávila pod sedačkou (hrůzou z vlka). Na představení o tom, jak se prasátka ubrání vlkovi, byly zvláštním způsobem naroubovány Nohavicovy zvířátkovské písničky. Vypadalo to tak, že před vlastní (a celkem známý) příběh o tom, jak prasátka putují krajinou a staví si domečky, byl "vmáčknut" jiný příběh. Během něho prasátka expresně navštívila Afriku i Severní pól, aby mohly zaznít písničky Afričančata, Lachtaní rodina a další. Ale rušilo to možná některé dospěláky (mě), děti vůbec. Příjemná byla přestávka, ve které jsme stihly WC i sušenku, což je s malým dítětem zásadní. Sál byl malý a nabitý. "To se mi moc líbilo. Vůbec jsem se nebála."

Do třetice všeho dobrého jsme se vypravily do Vysočan do Gongu a tam jsme byly nejspokojenější. Představení se jmenovalo Pět ženichů pro princeznu a bylo plné krásných autorských písniček. Jeden hrůzný moment tam byl, a to loupežník, ale jak se posléze ukázalo, nebyl opravdový. To zachránilo situaci a Jula nemusela pod sedačku. Děj mi připadal komplikovaný, ale jak se ukázalo, náš tříleťák se v něm celkem vyznal a bavil se až do konce. Představení bylo v pátek od 10 a bylo tam plno školkových tříd, odhadem 6 až 8. Měla jsem strach, jestli ještě dostanem lístky - soukromníci si mohou lístek koupit, až když se usadí předem objednané školky. To je jediná nevýhoda, že tam člověk jede trochu naslepo, lístek se nedá rezervovat. Ale paní pokladní nás ujistila, že školkové děti nikdy nedorazí všechny a pár míst je vždycky volných. "To bylo krásné, ta princezna a ten princ. Já bych chtěla ten chlebíček se šunkou."

Takže příště zase do Gongu, Divadlo Aha! pod vedením M. Pokorného chceme určitě vidět ještě u něčeho.
 


Komentáře

1 Brčko Brčko | 19. listopadu 2012 v 1:34 | Reagovat

Jojo... sehnat divadlo do školky, takové, jaké pobaví, nevyřídí děti ani učitelky a nejlépe - děti si na něj vzpomenou ještě, když se jich odpoledne maminka zeptá. Podobné příběhy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama