Leden 2014

Malé luxusy

20. ledna 2014 v 21:47 | mňau
Nový potah na žehlící prkno. Nůž, který opravdu krájí. Osm dětských lžiček místo tří. Drobnosti, bez kterých se dá žít. Člověk je vůbec nepotřebuje. Ale když si je dopřeje, přijde pocit luxusu. Máme něco, co je příjemné mít, i když jsme to vůbec nepotřebovali. Ó, my se máme!

nestereo

11. ledna 2014 v 21:49 | mňau
Zítra musím vylézt do třetího patra po čtyřech. Nakonec, proč ne, už dlouho nás sousedi na chodbách neprobírali. "Ta vám byla tak vožralá, šla do schodů po čtyřech! V deset ráno! A on ji při tom fotil, paní. To je domácnost. No jak říkám, děti jim tam furt řvou, chudáci malí, a aby ne, když choděj domů takhle."

Úkol jsem si uložila sama na kurzu tvůrčího psaní. "Abyste prožili nějakou situaci a uměli ji popsat, musíte vypnout autopilota. Autopilot se vypne tak, že děláte věci jinak než normálně. Nestereotypně."

Tak tu teď vzývám tuhle nestereotypní modlu a přemýšlím, do jakého svého příštího románu tu scénu zakomponuju. Studené schody, vlhké vůně, nahoře bouchly dveře. Paní Hadrbolcová půjde za chvíli kolem a bude se moc držet, aby si neodplivla. Nemá nás ráda. Máme hlučné děti a nájezd na kočárek umístěný na schodech do sklepa.

Ale neodplivne si a místo toho dojde pro předsedu domovního výboru, aby se na to "taky podíval". "Zasloužíme si takovéhle asociální sousedy, pane Léble? Neměla bych to někde nahlásit? O nás nejde, ale co ty děti?"

Nakonec, není moc stereotypní prostě ty schody do třetího patra naráz vylézt? Neměla bych se třeba ještě pozvracet nebo usnout na podestě?